literární časopis založený v roce 1964

Jindřich Štreit

Galerie

1. Akagi (1995) - 2. Albrechtice (1983) - 3. Arnoltice (1983) - 4. Arnoltice (1987) - 5. Arnoltice (1990) - 6. Bruntal (2005) - 7. Crigies (1992) - 8. Eggenburk (1992) - 9. Hnojice (1993) - 10. Horni Lodenice (1981) - 11. Huzova (1988) - 12. Jaszszentlaszlo (1995) - 13. Jiříkov (1979) - 14. Jiříkov (1981) - 15. Jiříkov (1982) - 16. Jiříkov (1983) - 17. Jiříkov (1985) - 18. Kizinga (1997) - 19. Kizinga (1997) - 20. Králíky (1999) - 21. Křížov (1981) - 22. Křížov (1984) - 23. Křížov (1985) - 24. Lomnice (1985) - 25. Moravice (1993) - 26. Naklo (1980) - 27. Naklo (1990) - 28. Paseka (2000) - 29. Petrosan (2005) - 30. Reims (1991) - 31. Ruda (2003) - 32. Rýžoviště (1985) - 33. Sovinec (1982) - 34. Sovinec (1983) - 35. Sovinec (1990) - 36. Stránské (1980) - 37. Stránské (1984) - 38. Stránské (1985) - 39. Techanov (1981) - 40. Topoľany (1994) - 41. Wittelheim (1998)

42. - 51. Lidé Vítkovska (2008 - 2010)

obr. 1	obr. 2	obr. 3	obr. 4	obr. 5
obr. 6	obr. 7	obr. 8	obr. 9	obr. 10

Galerie obsahuje celkem 51 obrázků.
1-10   11-20   21-30   31-40   41-50   51  

* * *

Narozen 5. září 1946 ve Vsetíně na Valašsku (Morava). V roce 1956 se s rodiči a sourozenci přestěhoval do podhůří Jeseníků (Těchanov). Vystudoval gymnázium v Rýmařově (1963) a Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor výtvarná výchova (1967). Ženatý od roku 1971, manželka Agnes, dcera Monika.
Po absolvování univerzity začal vyučovat na Základní devítileté škole v Rýmařově, následujícího roku se stal ředitelem školy v Sovinci a později v Jiříkově. Kromě své pedagogické a fotografické činnosti se věnoval veřejně prospěšné práci. Od roku 1974 vedl galerii v Sovinci, od roku 1997 v Bruntále. Od roku 1981 úzce spolupracuje s progresivními umělci v Praze, Brně, Bratislavě a v dalších kulturních centrech České republiky i v zahraničí.
První impulz k fotografování dostal od otce. V roce 1964, v době studií, ho podnítil k fotografování prof. Jan Bukovjan. Štreit se účastnil fakultních výstav a studium zakončil první samostatnou výstavou (1967). Od roku 1972 se koncepčně věnoval zobrazování vesnického života. Soustředil se na portrét a na romskou tematiku. V letech 1974–1977 absolvoval Školu výtvarné fotografie, jeho závěrečnou prací byl soubor z divadelního zákulisí.
V roce 1982 se zúčastnil jako jediný fotograf nepovolené výstavy neoficiálních výtvarných umělců na tenisových kurtech v Praze, kde jeho fotografie vzbudily pozornost tajné policie. Byl vzat do vyšetřovací vazby a posléze odsouzen k trestu odnětí svobody v délce deseti měsíců s podmíněným odkladem na dva roky.
Důvodem stanovení trestu podle dvou paragrafů trestního zákona (hanobení republiky a jejího představitele) byla interpretace vystavených i nikdy nezveřejněných fotografií (po úřední prohlídce celého archivu fotografa). Součástí trestu bylo zabavení části negativů a pozitivů a fotoaparátu (coby nástroje trestných skutků). Jindřich Štreit měl zakázáno pokračovat ve své trestné činnosti fotografování a byl sledován. V dějinách fotografie je tento případ pravděpodobně unikátní.
Po propuštění z vězení nesměl Štreit učit. Nejprve pracoval jeden rok v knihovně a po uzavření soudního jednání si musel najít zaměstnání jako dispečer Státního statku Ryžoviště. Ještě intenzivněji se věnoval kulturní činnosti a fotografování. Po státním převratu v listopadu 1989 se Štreitova situace změnila. V letech 1991–1994 byl zaměstnancem okresního úřadu a posléze muzea v Bruntále. Od roku 1994 je samostatný fotograf. Vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze v letech 1991–2003, kde pedagogicky působil, se v roce 2000 habilitoval a stal se docentem pro obor fotografie. V roce 2009 získal profesuru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Od roku 1991 pracuje na dokumentárních projektech ve Francii, Anglii, Brazílii, Moldávii, Rakousku, Německu, Japonsku, Číně, Maďarsku, Rusku (Burjatsko, Krasnodarský kraj, Ingušsko, Čečensko), ale také v České republice (Ženská věznice, Břevnovský klášter, Lidé olomouckého okresu, Lidé Mikulovska, Cesta ke svobodě, Lidé Třineckých železáren, Mezi námi, Za oponou, Spolu, Cesty života, Lidé mého kraje – Bruntálsko, Ocelový svět, Tichá nemoc, Vítkovice, Hledat anděla, Lidé Vítkovska). Na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity se podílí na vedení několika studentských projektů (Lidé Hlučínska, Náš svět, Zlín a jeho lidé, Dobrovolně, Opava na prahu 3. tisíciletí, Dopravní podnik Olomouc).
Je členem Sdružení Q Brno, Spolku olomouckých výtvarníků, Aktivu volné fotografie při Pražském domě fotografie a Umělecké besedy v Praze.
Jindřich Štreit připravil více než 900 autorských výstav a mnoha kolektivních se zúčastnil. Vydal 28 knih, je zastoupen v nejvýznamnějších sbírkách a bylo o něm natočeno několik filmů.


V minulém roce vydalo nakladatelství Sursum v Tišnově (www.sursum.cz) knížku Chlévská lyrika (aneb zvířata nám odcházejí ze života). Octl jsem se nepochopitelným nedopatřením mezi stovkou literátů, jež vybral Zdeněk Volf. Poslyšte namátkou vybraná jména – Jakub Deml, Fráňa Šrámek, Josef Kainar, Bohuslav Reynek, Oldřich Mikulášek, Robinson Jeffers, Sylvia Plath, Vergilius, Ezop, Jan Skácel, Miroslav Holub, Miroslav Huptych, Ludvík Kundera a... Ludvík Hess. Jediným ilustrátorem knížky je Jindřich Štreit, Jindra ze Sovince, jehož fotografie povýšily knížku na Bibli.

L. H.