na další stranu
DIVOKÁ VINICE, aktuálně28.04.2024 - 263. děťátko odložené ve znojemském babyboxu jsem pojmenoval Eva Němcová!V neděli 28. 4. 2024 v 5:55 jsem otevřel zvonící mobil. Poslal mi fotografii děťátka odloženého v babyboxu Nemocnice Znojmo. Děťátko bylo oblečené nalehko - v bílé halence a modrých kalhotkách. Velmi vlídný primář Petr Bloudíček mi sdělil, že je to holčička vážící 2 880 g a měřící... Více » 16.04.2024 - Poslechněte si co říkají děti z babyboxů, které žijí díky Vaší šlechetnosti !!!Sedmidílný seriál Radiožurnálu je o babyboxových dětech Johanně (7 let), Vítkovi (3 roky), Anežce (14), Janě (6) a Dominice (13). Všichni žijí u adoptivních rodičů, kteří jim o vyhřívaných bedýnkách vyprávějí pres pohádkové příběhy odmala. Reálné informace pak nové mámy a tátové přidá... Více » 30.03.2024 - Petr Zemek vydal knížku Naposledy jsem si vysnil Václava Hraběte!Petr Zemek je fascinován v celé své básnické tvorbě Václavem Hrabětem. Říká si, že je... Více » 16.03.2024 - 88. babybox jsme otevřeli v Ústavu pro péči o matku a dítě v den 70. narozenin ředitele doc. MUDr. Jaroslava Feyereisla, CSc.!Ústav je znám jako Podolská porodnice. Ročně tu přichází... Více » 06.03.2024 - Jiří Žáček zve na křest své nové knížky!04.03.2024 - Petr Zemek vydal knížku. Co o něm napsal Jiří Žáček?28.02.2024 - 88. babybox je instalován v Podolské porodnici v Praze!27.02.2024 - Tomáš Hřivnáč vystavuje!26.02.2024 - 186. hříbě v mém chovu je klisnička MarCoki!SLOVO ÚVODEM
Ve chvíli, kdy byste mohli číst tyto řádky, tedy v úterý 19. září 2023, ve výroční den, v němž v roce 1964 vyšlo první číslo Divokého vína, sedíme s Jirkou Žáčkem a Kájou Sýsem na Petříně v básnickém hnízdě zvaném Nebozízek. Z omluvitelných důvodů se nezúčastní Méla Machálek, Pavel Verner a Jarda Holoubek. Jirka nám podepisuje svoji novou knížku Převtělování (vydalo nakladatelství Šulc-Švarc, s.r.o.) a vpisuje do ní svoje věnování.
„Fotografie, které ilustrují toto Divoké víno, tentokrát nesouvisí s mým archivem. Pořídil jsem je letos v červenci, kdy jsem nahlédnul k našim krajanům do Rumunska, do Bosny a do Chorvatska. Všechna ta místa pro mne ve vzpomínkách spojuje jedna věc, a tou bylo srdečné přijetí a pohostinnost. Strávit pár dnů v malých vesnicích mi umožnilo skutečný propad do minulosti. To nemyslím nijak pejorativně, ba naopak. Každodenní život je tam založen na spojení s přírodou, vírou, radostí, prostě se všemi přirozenými hodnotami obyčejného života. I když jsem narazil na pozůstatky poměrně nedávných válečných konfliktů, viděl jsem, že všude jde život dál. Největším překvapením pro mne byl pocit češství u krajanů, kteří se narodili na Balkáně českým předkům, a kteří ani neměli příležitost Česko navštívit. Předkládám vám zde úryvek ze svého deníku s fotografickými postřehy. Stále zůstávám věrný černobílému kinofilmu.“
Před několika dny zemřela zpěvačka Yvonne Přenosilová, moje spolužačka z libeňského gymplu Na Zámečku. Naše stopy se setkaly ještě v domě číslo 9 v Domažlické ulici na Žižkově. Bydlel jsem tam kdysi, a pak i Yvonne. Mojí nejsilnější vzpomínkou na Yvonne je prohlášení, jež učinila obklopena svými holčičkami, vycházevše ze záchodků, kde byly o přestávce kouřit: „To je můj souložní typ!“ Mě se to prohlášení netýkalo. Je to jisté. |
|||
|
Vidíte zjednodušenou podobu stránek.
Chcete-li mít stránky zobrazené v plné kvalitě, použijte takový prohlížeč, který podporuje moderní standardy používané na těchto stránkách a současně si zapněte ve svém prohlížeči podporu JavaScriptu.