literární časopis založený v roce 1964

DIVOKÁ VINICE, aktuálně

08.03.2026 - Na MDŽ jsme otevřeli 92. babybox v nemocnici Dačice.

Zleva ředitelka Nemocnice Dačice Marta Krechlerová a Karolína Nováková, dcera Vojtěcha Nováka

... Více »

26.02.2026 - Daniel Šperl vystavuje

Vážení přátelé, dovoluji si Vás pozvat na vernisáž výstavy fotografií „Daniel Šperl... Více »

24.02.2026 - Zdeněk Juřica nainstaloval v Nemocnici Dačice 92. babybox.

V pondělí 23. února nainstaloval Zdeněk Juřica Montel Náměšť nad Oslavou 92. babybox ... Více »

22.02.2026 - Sha Cola je 197. hříbě v mém chovu

Hnědka bez odznaků se narodila spontánně klisně Sha High 21.2.2026 ve 20.30 minut. Ot... Více »

SLOVO ÚVODEM

Divokému vínu číslo 142 dodal zásadní chuť svými fotografiemi Daniel Šperl. Vycházejí při příležitosti fotografovy výstavy, jež od 5. března do 19. dubna probíhá v Leica Gallery Praque, Školská 28, Praha 1, pondělí – pátek 10:00 – 20:00, sobota – neděle 11.00 – 18:00. Daniel současně zve na výstavu svého chráněnce Miloslava Kubeše – Člověče kdo jsi?, probíhající v kavárně galerie. Miloslav Kubeš už dávno fotografuje jenom v nebi, ale Daniel se stará o jeho fotografický odkaz tu na Zemi. Nedivte se, moji milí, že tak zdůrazňuji výstavu Daniela Šperla, jsem totiž jeho obdivovatelem a opravdu si přeju, abyste fotografie viděli na vlastní oči.

Básničky Jiřího Žáčka, Václava Bárty, Karla Sýse, Zory Wildové, Evy Frantinové, Dušana Spáčila a Oldřicha Damborského a povídky Štěpána Votočky a Františky Vrbenské byste určitě při listování v Divokém víně neměli vynechat. Básničky Karla Sýse z jeho notýsků přepsala Kájova celoživotní partnerka Eva Frantinová. Samozřejmě budu rád, když si přečtete i texty ostatních autorů. Vaši pozornost si zaslouží obrázky Miroslava Bartáka, bez nichž si už nedovedu www.divokevino.cz ani představit. Miroslav Barták vydal v nakladatelství Galén svoji knížku A teď už bez legrace. Můžete si ji objednat na objednavky@galen.cz. Jednu mám doma i s věnováním, a tak vím, co doporučuju.

Často teď píšu o svých kamarádech, kteří mě předešli na cestě do nebe, nebo do pekla. Tentokrát mezi ně patří hudební skladatel a varhaník Jiří Růžička, jenž byl mým posledním žijícím partnerem při uvádění poemy Obestín v roce 1966 v kostele svaté Kateřiny. Ostatní protagonisté – Jiří Ostermann, Eva Olmerová jsou v pekle již dávno. Jirka Růžička byl spolužákem a přítelem Václava Hraběte. Když básník 5. března 1965 zemřel, Jirka Růžička přepsal jeho rukopisy s několika průklepy na psacím stroji. Jednu kopii dal mně a já jsem od té doby tiskl tvorbu Václava Hraběte v Divokém víně. Jsem si jist, že rukopisy jsou v bytě Jiřího Růžičky v domě číslo 8 v Gogolově ulici v Praze. Mezi přátele, kteří mě předešli, jmenuji i Alenku Kučerovou, grafičku a výtvarnici. Zatímco s Jirkou Růžičkou se neloučil nikdo, s Alenkou se při pohřbu v kostele svatého Václava ve Staré Boleslavi loučili mnozí.
LH