na další stranu
Archiv divoké viniceLumír Slabý posílá své přání!161. děťátko v Děčíně!Vážený pane Ludvíku Hessi, Dovoluji si vás informovat o 161.děťátku nalezeném v ČR v babyboxu. Novorozený chlapec byl objeven dne 19.12.2017 v 18:45 hodin v babyboxu Dětského oddělení nemocnice v Děčíně a pojmenován po lékařce MUDr.Marii Michálkové, která měla ten den na oddělení službu. K chlapci byl připojen stručný dopis, že se narodil dne 16.12.2017. Michálek byl dobře oblečen, nejevil známky podchlazení ani násilí, celkově jej hodnotíme jako zdravého novorozence. Celá situace nás pediatry emočně zasáhla. Díky úzké a trvale velmi dobré spolupráci s místní OSPOD je velmi pravděpodobné, že se zdaří přímá adopce. Myslím si, že přes veškeré rozsáhlé diskuze a pochybnosti kolem smyslu babyboxů je dobře, že chlapec není právně vázán a jeho pobyt v nemocnici se již nyní počítá na minuty. S vřelým poděkováním a přáním klidných vánočních svátků, pevného zdraví v příštím roce a zejména dostatkem síly, trpělivosti a odhodlanosti k nekonečným diskuzím s odbornou i laickou veřejností, Renata Přibíková Simona Bártová nabízí dům bez dveříKnihu Dům bez dveří si objednejte na www.kosmas.cz/knihy/212628/dum-bez-dveri/ Abyvás, milí čtenáři, trochu naladila, přikládá Simona pár svých veršů: Marná lásky snaha. Stojím před tebou nahá. Na polštáři infantilních snů samá krev. Už to nejsem já. Nikdy jsem nebyla. Tvrdým penisem maluješ po mých zdech. Perverzní obrázky z naší zimní procházky. Roztírám se ti ve vlasech. A ty mi utíráš nádobí. Tak začíná nový rok. Tolik něhy v našich pohledech. Bylo, nebylo? Strach z nicoty mi běhá po zádech. Věčný neklid otázek. Já a ty? Ozvěny prázdnoty. Jedeš vlakem do Brna. Já busem do Zlína. Tam a zpátky. Pořád stejné psychohrátky. Kostra s černou kabelkou. Hraju si s tvou lebkou. Zahraj si s mými rty. Zpijme se do němoty. Splyňme svými jazyky. Než vyskočíme z 15. patra. Než odložíme tělo. Neodkládejme lásku na potom. Můj osamělý jazyk na tvém zápěstí si chce s tebou povídat. Ale ty raději mluvíš na kameru. Potřebuješ publikum. A tak se dívám na tebe. Trochu s humorem a trochu s obdivem. Lízám tě. Líbám tě. Ale jen ve snech. Jako bych se rozpadala. Nauč mě plavat v slzách. Ať můžu pro tebe plakat. Bereš mi dech. Sním o neexistenci. Existuje? Trpím pro tebe. Ničím se pro tebe. Plazím se pro tebe. Šílím po tobě. Chci tvé rány do sebe. Sliny, vlasy, sperma. Rozkousaná ramena. Zabij mě svým chladem. Miluju to. Dokonči to. Jindřich Štreit zve na své výstavy!Blanka Kovaříková pokřtila svoji další knížku Příběhy domů slavných i zapomenutýchVe čtvrtek večer proběhlo krásné přátelské setkání, které zorganizovala neuvěřitelná Helena Bendová. V útulné podskalské kavárně Cafe Ad Astra jsme se sešli, abychom pokřtili mou novou knížku Příběhy domů slavných i zapomenutých, které mi vydalo Nakladatelství Brána. Zároveň jsme uvítali do života nový soubor Divadla Na Slupi, stánku Thalie, který skutečně v Podskalí stál, hráli v něm V+W i Semafor ve svých počátcích, a Helena Bendová se rozhodla navázat na tradici a pod tímto jménem nastudovat nové inscenace. Knížku mi pomohly pokřtít báječné kmotřičky Aťka Janoušková, Giovanna Roklová a Melanie Vančurová. Všimněte si - každá má jinou barvu vlasů, každá je docela jiná, a právě proto došlo k jedinečnému propojení. Knížku jsme nepolévali, ale vystříkli na ni pár kapek parfému Arpége, který používala Dana Medřická. V knížce totiž píšu i o jejím domě a parfém, který herečka milovala, jsem celá šťastná sehnala přes internet. Vyrábí se již 90 let. Večerem provázel stále veselý a galantní Patrik Rokl, podívat se přišel i přes svůj nabitý program Daniel Dvořák /jeho vzpomínky se v knížce také objevují/, Blanka Chocholová /která do knížky poskytla fotku svého tatínka Václava Chocholy/, zazpívala Heidi Janků a měli jsme se moc hezky. Děkuji za podporu Městské části Prahy 2, děkuji Helence a svému domovskému nakladatelství Brána. A pak taky mnoha lidem, kteří mi pomohli při sběru podkladů a samozřejmě nejvíc těm, kteří poskytli své vzpomínky. NEUČESANÉ VZPOMÍNKY VLADIMÍRA BYSTROVAZ dochovaných rukopisů, publikovaných článků a jiných dokumentů vybral a sestavil MICHAL BYSTROV za přispění Marty Bystrovové a Vladimíra Bystrova ml. NEUČESANÉ VZPOMÍNKY VLADIMÍRA BYSTROVA přinášejí shrnutí půlstoleté tvorby významného publicisty, filmového novináře, překladatele, spisovatele, pedagoga, politického komentátora a v neposlední řadě zakladatele výboru Oni byli první, shromažďujícího svědectví o osobách zavlečených po druhé světové válce z Československa do sovětských koncentračních táborů. Kniha vznikla na základě nedokončených pamětí Vladimíra Bystrova a byla doplněna o velké množství archivních materiálů z jeho pozůstalosti. Mnohé z těchto dokumentů jsou publikovány vůbec poprvé – například protokol z moskevského procesu s Vladimírovým otcem Nikolajem, odsouzeným za „protisovětskou činnost“ na deset let nucené práce v sibiřském GULAGu, jeho dopisy z lágru a zoufalé, leč neúnavné apely Nikolajovy ženy na zástupce československé vlády. Rovněž poprvé je zde v celém rozsahu uveřejněn zakázaný rozhovor s Janem Werichem z roku 1959 (včetně jeho zvukové podoby), scénář kabaretu Polotrapno, který Bystrov napsal v roce 1960 s Miloslavem Šimkem a při jehož realizaci se dala dohromady dvojice Šimek & Grossmann, vyprávění o pražské návštěvě Shirley Temple-Blackové v okamžiku okupace „spřátelenými“ vojsky v srpnu 1968 (včetně série unikátních snímků), vzpomínky na setkání s Jevgenijem Jevtušenkem, dcerou Fjodora Šaljapina, malířkou Toyen na ostrově Île Saint-Louis či s živou předlohou sochy Karla Dvořáka Čtrnáctiletá. Za zmínku stojí rovněž vzpomínky na Vladimíra Bystrova z pera Jiřího Menzela, Jiřího Stránského a dalších přátel. Základ první části knihy tvoří bezmála dvě stovky rozhovorů s filmovými tvůrci (Radok, Kadár a Klos, Vláčil, Trnka, Brdečka, Zeman) včetně prakticky všech režisérů tzv. nové vlny (Menzel, Forman, Němec, Schmidt aj.). Mezi lety 1964 a 1968 Bystrov spoluvytvářel Festivalový deník MFF Karlovy Vary, pro který zpovídal hvězdy formátu Henryho Fondy, Elii Kazana, Tonyho Curtise či Blakea Edwardse. S dalšími zahraničními herci a režiséry (Jeanne Moreauová, Claude Lelouch, Sophia Lorenová, Andrzej Wajda) se setkával nejen z pozice tiskového tajemníka Filmového studia Barrandov, ale i poté, co byl z této funkce po čistkách v roce 1969 odvolán. Velký prostor byl věnován třem kauzám: případu Bystrovova bratrance Vladivoje Tomka, jednoho z posledních lidí popravených na našem území z politických důvodů; případu Vladimírova otce Nikolaje Bystrova, ruského emigranta, odvlečeného v roce 1945 do GULAGu; a případu Bystrovova prastrýce Nicholase Johnsona, jenž byl pobočníkem bratra cara Mikuláše II., velkoknížete Michaila II. Alexandroviče. Vrcholem obsáhlé publikace je stať Vladimíra Bystrova mladšího, který se vydal proti proudu času a s mravenčí pílí mapuje dramatické životy svých předků. Galén 2017, 954 stran Zavěšuji na přání Jiřího Žáčka. L. H.Pětatřicátníci, hoši jako květ! Píše mi RSDr. Jaromír PelcP. S. PRO LUDVÍKA HESSE Divoké víno - babybox pro pětatřicátníkyKarel Sýs mi věnoval knihu Byla jednou jedna básnická generace takzvaných pětatřicátníků. Do jaké role mě postavil její autor, uvádí titulek. Jiří Žáček, Michal Černík, Karel Sýs a Petr Cincibuch opravdu v Divokém víně publikovali a píší pro ně i dnes. Vyplašilo mě, když jsem při listování knihou zjistil, že ve společnosti výše jmenovaných chlapíků je jmenován Kamil Mařík, jenž jako vedoucí oddělení literatury Ministerstva kultury o mně prohlásil: "Ten krmič vepřů se nám už zase sere do literatury." Pravdou je, že jsem v polovině 70. let krmil krávy a přitom vydával Almanach mladých autorů, jenž jako kdyby z oka vypadl tištěnému Divokému vínu. V knize je k vidění fotografie svědčící o tom, že jsem se sešel s RSDr. Jaromírem Pelcem, a polehával ve svém domě na Hájku na lavici, na níž Pelc seděl. Má hlava se důvěrně blíží k jeho pravému rameni. Proboha! Bylo to naše jediné setkání. Milan Blahynka osvětlil i vysoké stranické posty některých dalších pětatřicátníků, jež jsem nepublikoval, a nikdy ani nepotkal. „Pětatřicátníci“ mají monografii!Dějiny – i dějiny literatury – se vždycky nějak vykládaly, jak to v téhle nebo v jiné době zrovna vyhovovalo oficiálnímu zadání. Vykládat je odlišně, případně vynést na světlo různé dokumenty, podle kterých leccos bylo složitější a leccos jinak, do toho se „akademikům“ moc nechce. Mohli by snadno přijít o granty a platy. Milan Blahynka akademický plat nebere a o granty nežádá, proto si mohl dovolit luxus i rozkoš plavat proti proudu. Napsal a kupodivu dokázal i vydat knihu „Byla jednou jedna… básnická generace takzvaných pětatřicátníků (dissertatio apologetica). První solidní, nepředpojatou, bohatě dokladovanou (79 fotografií a faksimile) monografii o literární skupině, která vesměs začínala v Divokém víně (Petr Cincibuch, Karel Sýs, Jiří Žáček) nebo v jeho blízkosti (hrabětovský editor Jaromír Pelc). Bývalo a je jich devět, k jmenovaným patří ještě Jaroslav Čejka, Michal Černík, Josef Peterka, Petr Skarlant a Josef Šimon). Pavel Hudec Ahasver, fotograf slovenský a český se dožívá 75 let!Jeden z nejvýznamnějších fotografů Divokého vína v 60. letech žije v legendárním domě Hanzlberk pod pražským Vyšehradem, pečuje o svého vnuka Adama, syna své dcery Dity, jež doufám, že se o Pavla na oplátku dobře stará. Dita prodává starožitnosti v malostranské Prokopské ulici v obchodě pojmenovaném Ahasver. V nabídce jsou i Pavlovy fotografie. Ať žije Pavel! Krištof Kintera vystavuje v Rudolfinu Nervózní stromy!Synkové Matyáš a Tonda projevili zájem navštívit výstavu v Rudolfinu, a tak mě potěšili, že jsem nemohl odmítnout. Tuše zradu, potvrzenou bezplatným vstupným, zíral jsem na "plastiky" vytvořené z desítek, možná stovek rozbitých elektronických přístrojů, pyramidu z praček a třesoucí se stromy, v jejichž koruně byl zavěšen globus. Mates to všechno vyfotografoval a mně nezbývalo, než abych kluky varoval: Umění to jistě není. Téměř tříměsíční expozici financuje J&T Banka a Nadační fond Avast, a tak je zkusím požádat, jestli by nepřispěli na babybox. Jiřímu Žáčkovi k narozeninám 6. 11. napsal Rostislav Opršal!Petrův zdar Jiřímu Žáčkovi! Jakub Fišer zve!Profesor Milan Nakonečný je jediným letošním laureátem Ceny města Tábora!Milan Nakonečný před dvěma dny získal cenu hejtmanky Jihočeského kraje Zlatá šupina a dnes 28. října mu předal starosta Tábora v sále Střelnice nejvyšší městské vyznamenání Cenu města Tábora. Stalo se to ve stejném místě, kam Milan jako mladíček chodil do tanečních. Cena je za přínos městu a regionu, Milan byl dokonce označen za nejvýznamnější osobnost Tábora! Gratuluju! Profesor Milan Nakonečný obdržel od jihočeské hejtmanky Ivany Stráské vyznamenání Zlatá šupina!V Alšově galerii zámku Hluboká nad Vltavou se 26. října 2017 konalo slavnostní vyznamenání šesti nejvýznamnějších jihočeských osobností. Mezi vyznamenanými byl prof. PhDr. Milan Nakonečný (85), psycholog, spisovatel, znalec hermetismu a odborník v mnoha dalších profesích. Bylo pro mne velkou ctí, že jsem mohl Milana Nakonečného na slavnostní předání doprovodit a sedět po jeho pravé ruce - být tedy prvním, kdo mu blahopřál. Zdeněk Janas posílá poslední kousek k volbám.Ještě naposled dobrý den, pane Hessi. Pokud by to šlo použít jako poslední kousek k "volbám", byl bych rád. Má to mít název Století pokroku, ale nedokážu odinstalovat ten původní. Děkuji za vše. Zdeněk Janas Oříšek jménem Česko/ Masaryk je na rozpacích/ Nervózně se drbe na pytlíku/ Papež připravuje encykliku/ Roosevelt zase projev k světu/ A zas vnitřní Mnichov je tu/ Meleme a semeleme/ jako boží mlýny všechno/ Běhny běží po nábřeží/ rozkročené v rozkroku/ vstříc předlohám ctnostných věží/ Holt - století pokroku/ Rostislav Opršal zve!Galerie Fotografie Louvre Praha 1 nabízí v aukci fotografie Vlastimila Kuly!Moderní, poválečné a současné umění Karel Sýs zve! |
|||||||||||||||||||||||||||
Vidíte zjednodušenou podobu stránek.
Chcete-li mít stránky zobrazené v plné kvalitě, použijte takový prohlížeč, který podporuje moderní standardy používané na těchto stránkách a současně si zapněte ve svém prohlížeči podporu JavaScriptu.