literární časopis založený v roce 1964

Archiv divoké vinice

Umřel Daniel Ladman.

Výtvarník Daniel Ladman, jehož obrázky jsem publikoval v Divokém víně, umřel. Daniel byl posledním manželem Jany Černé - Honzy Krejcarové - Jany Ladmanové, dcery Mileny Jesenské. Byl přítelem Václava Hraběte, který jej zavedl do uměleckého světa. Navzdory dramatickému mládí prožil život obklopen milující manželkou a dětmi. Umřel můj další kamarád.
Lu

Stanislav Vávra vydal knížku Kapitoly o krvácejícím jablku. a napsal mi:

Milý a drahý Lu, je mi hanba, ale nemohu nic dělat. V současné době nic nového nepíšu, jen rabuji šuplíky abych dřív než umřu, co nevíce rukopisů dal do tisknutelné podoby. Ozval se mi (sám od sebe) sponzor, který je ochotný dotovat všechno, co se mi podaří vydat za mého života. A tak se snažím, abych toho měl co nejvíc a lifroval do tisku. Nezbývá mi čas na alkohol, na kamarády a dokonce ani na holky... kdyby nějaké byly. Jenom když už padám otvírám Divoké víno a něco si přečtu a taky počítám Tvoje nemluvňata. Přibývají... budeš nejspíš jednou prohlášený za svatýho těhotných dívek. Postaví Ti pomník a já Ti budu závidět, protože mně ho nikdo nepostaví ani kdybych za to platil. Stáří je zlé, buď rád, že se Tě to netýká.
Tvůj věčně Tě obdivující
Stanislav
www.stanislav-vavra.cz
Děkuju, milý Stanislave, mám radost, že jsi pořád veselý kluk.
Lu

Seriál Šárky Váchové pro děti nazvaný Chaloupka na vršku už běží!

Scénáristka, výtvarnice a režisérka animovaných dětských filmů Šárka Váchová má důvod ke spokojenosti. Její dvacetidílný seriál Chaloupka na vršku běží denně v 18:45 na ČT 2 a ČT :D. Sledujte je samozřejmě denně, ale nejdůležitější postava - kovář a podkovář husar Ludvík bude k vidění především 6.,7.a 10. prosince.
Nejdůležitější je především proto, že jako předloha jeho podoby a profese jsem posloužil já - Ludvík, vojenský zběh.
Lu

Rostislav Říha vystavuje! Pro jistotu ještě jednou!

V pátek 6. prosince otevře Rostislav Říha svoji výstavu v Galérii Novoměstské radnice od 19 hodin. Nesmíte tam chybět!
Lu

Kobra zve na výstavu mladičkých katikaturistů!

Kobra, vlastním jménem Josef Kučera, zastával v posledních číslech historického Divokého vína v roce 1971 a 1/72 post redaktora pro humor. Jeho portrét vyšel na titulu posledního čísla Divokého vína 1/1972, které se mi už nepodařilo distribuovat.
Na pozvánce je kresba Miroslava Bartáka, kreslíře, jenž odedávna patří k mým nejoblíbenějším, a jehož kresby jsem často v historickém tištěném Divokém víně publikoval. 399. SALÓN KOBRA má vernisáž v úterý 3. prosince v 17 hodin, koná se v restaurační galerii Sedm konšelů na Starém Městě pražském.
Lu

Rostislav Říha vystavuje!

Přikládám pozvánku a dva jeho obrázky. Výstava má vernisáž v pražské Galerii Novoměstské radnice 6. prosince v 19 hodin.
Lu

Šárka Váchová a Jana Sommerová zahájily na Strahově!

Ve čtvrtek 28. listopadu odpoledne nebylo ve Strahovském klášteře volné jediné místečko. Přítomní se nechali počítat ve stovkách. Děti v dobových kostýmech, moderátor Miroslav Táborský, dražba... Hlídal jsem svého Toníčka, aby se mi neztratil, když už se mi nedařilo najít Matýska.
Lu

Šárka Váchová vystavuje ve Strahovském klášteře!

Výstavu starožitných ozdob a dekorací 20. století pořádá Jana Sommerová ve spolupráci s Nadiou Klempířovou, Šárkou Váchovou, Muzeem hl. města Prahy a Královskou kanonií premonstrárů na Strahově.
Slavnostní zahájení výstavy "Jak se zdobí Vánoce" se koná ve čtvrtek 28. listopadu od 17 hodin v zimním refektáři Strahovského kláštera.
Loutkářka Šárka Váchová je scénáristkou, výtvarnicí a režisérkou již druhého pokračování večerníčku "Chaloupka na vršku", kde hraju jednu z hlavních rolí - husara Ludvíka! Večerníček poběží o letošních Vánocích na ČT! Husar Ludvík

Co oči nevidí. Nová knížka Jiřího žáčka

Co oči nevidí
Tak nazval Jiří Žáček výbor ze své poezie, který nakladatelství Šulc-Švarc vydalo s péčí a noblesou hodnou žel bývalého Klubu přátel poezie.
Básníci to nemají v životě lehké. Někdy vypadají, že na nich lze beztrestně dříví štípat, ale jsou odsouzeni, eufemisticky se říká vyvoleni, klesat pod břemeny lidí, kteří nenapíšou ani řádku.
„Spravte to, doktore…“ Jako by trpící křičel: „Spravte to, básníku…“
„Koupím si prut a začnu chodit na ryby…“ maluje si Jiří v jedné básni budoucnost.
Jenže na ryby není čas, není čas na nic, neboť ryby jsou leklé, ptáci okroužkovaní a lidé přišli o křídla, a doba šílí a básník je prý od toho, aby napravil ji. Nebo aspoň aby pověděl slepým, hluchým, okroužkovaným a jednonohým, co vidí za zrcadlem, jestli tam bliká aspoň malinké světýlko naděje.
Karel Sýs

Kateřina Dušková se mnou udělala rozhovor. Já jsem ji vyfotil

Básnířka Divokého vína je novinářka a požádala mě o rozhovor. Vyděsil jsem se, že bude o babyboxech. Moje překvapení nebralo konců, když se ptala erudovaně jen na Divoké víno. Vzal jsem ji k domu číslo 4 v Krejčího ulici, kde má Divoké víno své kořeny staré skoro padesát let. A pak mě napadlo zajet s Káťou na Bílou skálu, kam jsme chodili s mladými básnířkami za mlada. Byl to pro mne velký zážitek. Nevím, jak pro Káťu...
Lu

Blanka Kovaříková napsala Příběhy domů slavných. Jedna kapitola je o domě, kde žil Ludvík Hess!

Věříte, že nejen lidé, ale i domy mají svou duši? Možná se vám také někdy stává, že míjíte nějaký dům a říkáte si, kdo v něm asi žil, co všechno se za jeho zdmi odehrávalo? O historii pražských domů už vyšla řada knih. Většina z nich se však zabývala jen jejich architektonickou podobou. Autorku této knížky však zajímají lidské příběhy, osudy osobností, které v domech žily nebo tu něco pěkného vytvořily. Často k nim přidává i své osobní zážitky a postřehy. Mnohá místa tak dostávají docela jiný rozměr a netušené souvislosti. Vše doprovází bohatý fotografický materiál.
V knize najdete příběhy 70 pražských domů, spojených s osudy slavných osobností. Chcete vědět, kde bydlela Zita Kabátová, Raoul Schránil, Hana Benešová, Jana Brejchová, Vlastimil Brodský, Svatopluk Beneš, Ivan Hlas, či Jiří Schelinger? Chcete si přečíst o prvním pražském squatu či umělecké kolonii pod Vyšehradem, o posledním bydlišti Karla Hašlera před jeho zatčením nacisty, o večírcích a družném životě na Andělce, o tragických příbězích filmových hvězd žijících v Hlaholu, o tom, jak se rodilo blues na Hanspaulce, jak vznikalo divadlo Sklep na Dobešce, proč by měla vinohradská Kouřimská ulice být v knize rekordů, či která slavná herečka si postavila byt v obchodním domě? To vše a mnohem víc nabízí kniha Příběhy domů slavných publicistky Blanky Kovaříkové.

Velký fotograf Jindřich Štreit vystoupil v Praze!

Jindřich Štreit vyprávěl a promítal své fotenky v divadle U Valšů. Nadšení diváků jej odměnilo. Pak jsme se přesunuli do výstavní síně Gaudia v Praze 6, Na Dionysce 14, kde se konala vernisáž jeho plakátů. Děkuju, milý Jindro, že jsem mohl pět hodin být s tebou.
Lu

95. děťátko v babyboxu je klučík v Teplicích!

Signalizace teplického babyboxu, na němž nedávno prováděl Zdeněk Juřica a jeho MONTEL z Náměšti nad Oslavou generální opravu po zásahu bleskem, s jistotou ohlásila v neděli 17. listopadu ve 3:45 Daně Olvecké, sestřičce na novorozeneckém oddělení, a vzápětí dětské lékařce Martě Kučerové odložené děťátko. Na novém barevném displeji umístěném v místnosti stálé služby překvapené ženy viděly v ručníku zabalené miminko.
Klučíkovi jeho nešťastná maminka zavázala pupečník tkaničkou od bot, ale už jej neměla kde vykoupat a do čeho obléknout. Jinak je ovšem Milan zcela v pořádku. Po kom asi jméno dostal, moji milí? To poznají jen největší zasvěcenci.
Milan snížil nepatrně hrůzostrašné basketbalové skóre holčičky 56 versus klučíci 39.

Babydědek Lu

Jindra Štreit vystavuje v Praze!

Vernisáž výstavy Cesty života se koná v galerii Gaudia proti rakovině, o. s., Praha 6, Na Dionysce 14. Galerie je otevřena v uterý, středu a čtvrtek od 13 do 17 hodin nebo po dohodě na tel. 774 050 405.
Jindra Štreit bude mít vystoupení i v Divadle U Valšů, Praha 1, Karoliny Světlé 18 tentýž den už v 16 hodin.
A konečně 19. listopadu vychází i Divoké víno číslo 68, jež bude vyzdobeno Jindrovými fotenkami.
Lu

Jirka Žáček děkuje gratulantům!

Petře, otiskni, bude mi ctí! - Pane Opršale, všichni jsme jen Pegasovi podkoní! Díky za přátelský vinš! ď, Ji

Jiřímu Žáčkovi píše Petr Cincibuch

Milý Jiří, tak se už také blížíš ke krásnému jubileu, já už se ho dočkal... Tak Ti k němu přeji a posílám zprávu, že jsem z Tvých sonetů vybral osm, které v příštím čísle M&U rád otisknu. Tvůj PC

Jiřímu Žáčkovi k 68. narozeninám přeje Rostislav Opršal. Přidávám svoje přání, milý Ji! Lu

Mám pocit, že jen díky dobré duši Ludvíka Hesse můžu do Divokého vína cosi psát, a to na jakousi “divokou kartu”, a díky němu se tak nějakou dobu na stejných webových stránkách vyskytuju hned vedle Jiřího Žáčka – no to je pocit. Zkuste třeba na Zlaté tretře běžet na stovce vedle mocného Usaina. Tedy, samozřejmě za ním, ne vedle něj… uff!
Začátek listopadu znamená, že Jiří Žáček má narozeniny. Jistě by si přál je prožívat jako dříve, v dobách osobně šťastnějších, jistě mu opět bude blahopřát spousta nejbližších a přátel, já, jeden z dlouhé řady jeho čtenářů, bych rád na dálku popřál dospělou porci zdraví a přízně vrtošivých koketek Štěstěny a Pohody. Pro lidský a básnický pohled, který je tak nesmírně blízký, pro Člověčinu, kterou v JŽ ihned vyčuchá nejenom děd Vševěd. Kdo mi nevěří, ať tam běží a čte třeba Divoké víno od začátku.
(To velké Č je tam samozřejmě schválně…)


Úsměv, škleb i pohlazení,
ty verše zuby cení na naše hříchy,
hned nato umíráme smíchy
(koňskou) dávkou ironie umrtveni.

Mistr lyriky ježčího kožíšku:
autor receptu na dva v jednom
svrchu bodne, bodliny škrábnou,
vespod hlaďoučký na bříšku.

Na stole jeho plán bitvy roztažen:
na levém křídle špílec, vpravo sranda,
jasná taktika – styl napnutá kšanda.
A cože to v týlu říká sbor žen?

Že moc kecám? Že je to miláček?
No ano. Ale co pohodu a sílu dá mi
i když blbost vznáší se nám nad vodami?
Nehledám v tom pražádný háček.

Budiž Žáček!



Kulhavě veršotepecké blahopřání lídru vrcholové poezie posílá samozvaný zástupce rekreační a výkonnostní poezie
Rostislav Opršal

Píše mi Jindra Štreit! Kdo by se nepochlubil?!

Můj obdivovaný fotograf, autor více než dvou desítek knih, uspořádal přes 700 autorských výstav, se diví, kolik jsem toho stihl v životě udělat. Já - nicka. Děkuju, milý Jindro! Lu

Milý příteli,

chystám se Ti již delší dobu psát a poděkovat Ti za fantastický rozhovor v Reflexu.
Prostě nádhera.
Mluvíš mi z duše.
Máš můj obdiv.
Kolik toho člověk stihne v životě udělat...., když se mu chce.
Srdečně
Jindra ze Sovince

Přikládám malou pozvánku na setkání. Po tomto vystoupení budu mít ještě v galerii Galia benefiční výstavu plakátů ve prospěch onkologie. Bude to 19. listopadu v 19 hodin Na Dionysce 14 v Praze 6.
Moc zdravím

Jindřich Štreit vystavuje do 6. prosince současně s malířem Janem Svobodou v Galerii Langův dům ve Frýdku-Místku. Od 19. listopadu v Divadle U Valšů v Praze 1, Karoliny Světlé, kde od 16 hodin vystoupí v pořadu Lásky uváděném Janem Lormanem.

Napsal mi Tomáš Hrabal, pardon - Mazal!

No nic, že se tam koná výstava „Hrabal barevně a černobíle“, což jsou nejen fotografie, ukázky rukopisu, strojopis ale i obálky a ilustrace některých jeho knih, pár grafik Vladimíra Boudníka. Také tam presentujeme náš multimediální projekt Via Hrabal.
Howgh
/T/

Karel Sýs - Zmýlená platí

Už se nehovoří o nezaměstnaných, o rozkradení státu, o korupci a kmotrech – vždyť si na ně vyšlápli sami kozlové zahradníci – ale o tom, kdo předvedl „geniálnější“ twitter. Kdo uměl lépe oblbit, kdo dokázal vycucat mozky mušek lapených do sociálních sítí. Je však nutno bojovat zbraněmi doby, a to KSČM a kupodivu ani ČSSD zatím nedovede.
Státy se udržují ideály, jež je zrodily. To v Česku už dávno neplatí. Polistopadové Česko je uplácáno z bahna.
Levice vyhrála, ale nikdo si toho nevšiml. Propadlí „klasičtí“ pravičáci za sebe nastrčili trapnou figurínu, která by jim jinak z lustračních důvodů měla sakra vadit. Ale nevadí, nevadí, však se příště zase někdo nasadí.
K nevíře je všeobecný obdiv, zejména mládeže, k perverzním postavám. Švancinberk je sexy, stejně jako premiérka pro rozbouřenou dobu či Benda jun.
Burešovy Babišovce (BB) si lid zvolil omylem. Skočil na špek hláškám o sociálním státu, o péči o seniory, o zvýšených penzích, o potrestání kmotrů, a na poslední chvíli si mohl přečíst billboard o poctivě vydělaných miliardách, které čekají i na české chudáčky.
Docela by mě zajímalo, koho volili propuštění horníci! Asi bych se moc nespletl.
Dnes ještě voliči dostanou poslední koblihu, a zítra sbohem Máry! Sliby spočinou na márách.
Perníček došel a chaloupka bude definitivně rozparcelována.
Ledaže bychom uvěřili internetové konspirační teorii, že StB vítězně pokračuje v „Plánu Golgata“ a že Bureš je český Putin. Jenže kulhá už jen srovnání jejich myšlenkových potenciálů. Možná to bylo vymyšleno jako vějička pro plebejce, co věří, že nad nimi bdí jakýsi socialistický deus ex machina.
Stačí se ostatně podívat na bezcharakterního kariéristu Komárka, aby člověk uhodl, která bije. A ona bije, ona odbíjí.
Definitivně nastoupil informační fašismus. Fašismus se nemusí legitimovat hákovým křížem, docela postačí křesťanský kříž zneužitý Antikristy, duky a hermany. Klidná síla nevyvíjí slabší tlak než Drang nach Prachy. Ovšem třeba uvést, že i Hitler nastupoval s podobnými hesly, nemluvě o Josephu Goebbelsovi, jehož protikomunistické projevy vzala česká pravice přes kopírák. (Na Židy si samozřejmě netroufne, koneckonců má své Romy.)
Elektronický fašismus nekupí hromady mrtvol, aspoň ne v mateřských zemích.
Jistě, má i odporné stránky, například oběšené figuríny komančů a fialové ukazováky vztyčené v proudu Vltavy (kdo to asi povolil a kdo to zaplatil?). Ale to je drobný výstřelek pro týnejdžry. Mimochodem, ti skutečně míří do pekla.
Poprvé v Čechách, počínaje 28. říjnem 1918, si lze demokracii sakumprásk koupit a koupenou pak zkurvit. Máš tolik moci, jak velký pustíš chlup. A Novočeši jsou chlupatí!
A kdybys zlobil, z každého sloupu, nároží, stožáru na tebe přísně pohlédne Velké Oko rentgenovým zrakem. Špatné smýšlení snad ještě můžeš ukrýt kdesi za játry, ale před ztrátou svobody stejně neutečeš. Nikoli George Orwell, nýbrž Stanislav Lem měl pravdu. Obří počítač „Golem“ s lidmi ještě aspoň poklábosil, ale „Honest Annie“ – „Počestná Anka“ – s dvounohým hmyzem už neztrácela čas.
Lem však naznačil možnost spásy. „Přítele“ ze stejnojmenné povídky, lépe řečeno z proroctví, který se chystal na světovládu, vyřadil docela obyčejný človíček. Jeden zdánlivě nepatrný spoj elektronické obludy svařil lehce tavitelným kovem a moloch začal blekotat (toto stadium právě prožíváme) a pak už jen řval vzteky, co mu repráky dovolily. Zuřil marně, shořel včetně budovy, z níž hodlal panovat.
„To je přece revoluce!“, vykřikla by paní Antoinetta Drtinová. „A ta je zakázaná!“
Pro její klid dodávám, že „Přítel“ se zapálil sám, když pochopil, že prohrál.
Karel SÝS