literární časopis založený v roce 1964

Pavel Březenský

KDYŽ KROKY NEJDOU PĚŠINOU

Ten směr byl slepec s bílou holí,
co kroky vedl, čert ví kam.
Tak věr mi lásko, že to bolí,
byť s pláčem si moc netykám.
Jen zvolna se to ze tmy drolí
a hledá ve mně skeptika.

Ta cesta byla bába slepá,
ohnutá nejen v páteři.
Zub času nikdo nenaklepá,
zvlášť, když na osud láteří,
že musel vzejít ze dna sklepa
a není jako pápěří.

To touhy byly nemluvňata
a hlava k víře zdechlinou.
Snad málo jsem své pěsti zaťal,
já měl jsem jí za nevinnou.
Teď bral bych, kdyby byla sňata,
když kroky nejdou pěšinou.