na další stranu
Ota Ševčík
DOBRÁ ZPRÁVA
Láska
je krásná
Co k ní říct?
Je řekou
svaté čistoty
nic víc
Prostá
si stačí
a jen dává
Cítím
Nejsem ztracen
Dobrá zpráva
PROSÁKNUTÍ
Prosáknutí strachem
Obavami z nenaplnitelného
Ze slunce které je příliš ostré
Z života který je příliš čistý
Z otázek
zdí
Nevyřčených vět
Nikdy nedokončených důležitých věcí
Blbý stav
NEKLID
/věnováno Veronice Svobodové/
Někdy ve slunci jindy zas na břitu
Běžím z jednoho do druhého pocitu
Někdy je to hrubé jindy zas jemné
Chvíle naděje a minuty temné
Někdy studený pak začínám vřít
Všechno to společné má –
Není chvíli v duši mé klid
***
Utíkám sám před sebou
Temnýma stezkama
A jsem tak vděčnej
Za chvíle, kdy na mně zazáří světlo
Omámí mně svou sladkou svobodou poznání
A pak mně sevře strach
A já vyběhnu
Na cestu na které nemůžu nic najít
Protože to co bych tam našel
Už dávno znám
PARK
Do parku chodějí milenci
a lidi co hledají štěstí
park je pohyb v nehybnosti
cesta bez návěstí
|