literární časopis založený v roce 1964

DIVOKÁ VINICE, aktuálně

13.04.2025 - Václav Jirsa, fotograf a můj přítel, skonal.

Moje vzpomínka je opožděná, protože jsem se o jeho odchodu dozvěděl až dnes. Václav J... Více »

10.04.2025 - Divné rozloučení

Básník Jarda Čejka své vtipy dotahuje do detailu, takže i jeho oznámený předčasný poh... Více »

08.04.2025 - Poslední původní bedýnka vyměněna za babybox nové generace a 275. děťátko v Nemocnici Náchod se jmenuje po výrobci babyboxů na počest jeho dnešních šedesátin

Gratulace Zdeňkovi Juřicovi

Slavnostní otevření babyboxu nové generace v Nemocnici TGM... Více »

02.04.2025 - 274. děťátko v babyboxu v Teplicích

Ve středu 2. dubna v dopoledních hodinách byla do teplického babyboxu odložena holčič... Více »

Slovo úvodem

Divokému víno číslo 68 dominuje vynikající fotograf a můj přítel Jindřich Štreit. Jindrovy fotenky najdete u všech autorů a v jeho samostatné galerii. Přeju vám, moji milí, užijte si je! Shodou okolností je v den vydání 68. čísla Jindřich Štreit na návštěvě Prahy. V 16 hodin vystoupí v Divadle U Valšů v domě číslo 18 v ulici Karoliny Světlé a v 19 hodin v galerii Galia v Praze 6, Na Dionysce 14. Budu na obou místech osobně taky a vás upřímně jménem fotografa Jindry ze Sovince zvu.



Verše tří desítek autorů čísla stojí za přečtení a jsem pyšný, že je mohu publikovat. Staří holoubci Jiří Žáček, Karel Sýs, Petr Cincibuch, Jaroslav Holoubek a Václav Bárta mě potěšili svými novými verši, o mladé holubičce Zorce Wildové nikdo nepochybuje.

Leopold F. Němec se mnou ve svém dopise souzní v potížích, jež mi činí provádění korektur, zvláště pak doplňování či škrtání interpunkce. Přijde mi totiž legrační, když v celé básničce bez jediného znaménka na konci ční třeba tečka. Leč chápu autora, který tím prohlásí svoje „howgh“. Proč ovšem použije uprostřed básničky jedinou čárku, to opravdu netuším. Já ji prostě škrtnu. Aby jí nebylo smutno. Více práce mě čeká, pakliže počet interpunkčních znamének použitých oproti nepoužitým je zhruba půl na půl. Obvykle je pak doplním všechna.

Poněkud mě zneklidnil Michal Černík použitím titulku jedné své básně „Harfeník“. Jsa si jist, že správné označení hudebníka hrajícího na harfu je „harfenista“, musel jsem zapojit do rozhodování své svědomí. Jak..? To zjistíte při čtení.

Děkuju vám, milé básnířky a básníci, že jste mi věnovali svoji důvěru, a poslali verše k publikování. Zvláštní dík patří Jindřichu Štreitovi. Děkuju, Jindro! Děkuju vám, milí čtenáři, snad ještě více, že jste ochotni Divoké víno číst. Dovolím si připomenout, že tímto číslem vstoupilo Divoké víno do 50. roku své existence.

Váš L. H.