na další stranu
 Slovo úvodemSnad abych teď v létě s dalším číslem Divokého vína ani neobtěžoval, co říkáte? Pravda, horko přejde, a třeba si básničky přečtete za dlouhého zimního večera. Pak je ovšem zcela absurdní začínat Slovo úvodem nářkem nad tropickým vedrem… Už jste se někdy v třiceti pěti stupňovém teplíčku starali o třicet tři koníčků…? To je totiž můj případ. Ze stáje odbíhám k počítači redigovat texty nadějných mladých autorů, hledaje hrubky, které ani vyhledavač chyb nepodtrhne. Systém si prostě neporadí se správným tvarem zájmena „já“, je mu jedno, který pád měl autor na mysli. Jak dobří holubi se v tomto dvacátém třetím novodobém čísle Divokého vína po desítkách let vracejí se svými verši Jiří Žáček, Karel Sýs, Petr Cincibuch, Michael Lorenc, Miloň Čepelka, Markéta Hejná a Zora Wildová — říkejme jim Sedm statečných. Dvojnásobek je současných poetických mladíků a mladic, jež výtvarně doprovodil Daniel Pitín. Malíř, kterého znám několik let a jehož obrazy se mi líbí. Proto jsem taky jeho profilu věnoval značný prostor. Daniel bude v listopadu vystavovat v Praze, na což vás, moji milí, upozorním v příštím čísle.
Zvláštní radost mi svými verši udělala mladičká básnířka Zuzana Vyskočilová. Po přečtení jejího dopisu jsem si pomyslel, že návaznosti existují a že genius loci v libeňském Gymnáziu Na Zámečku stále žije. Zuzana právě letos maturovala na tomhle gymnáziu, kde jsme v roce 1964 se spolužákem Mélou Machálkem a dalšími Divoké víno založili. Po více jak čtyřech desítkách let se kruh uzavírá… Děkuju, milá Zuzano. Nepodařilo se zvládnout publikování fotek Pavla Jasanského, jež otisklo Divoké víno 10 v roce 1970. Až se Pavel uzdraví, doplníme je do tohoto čísla. Z výtvarné části historického čísla Divokého vína 10/1970 vám přináším karikatury členů redakční rady té doby, jak je zvěčnil kdysi velmi populární kreslíř přezdívaný Haďák. Dva z nich — Pepík Svoboda a Zdeněk Plaček — už zapíjejí pivo rumem v nebeské hospodě U Ječmene. Na téma Divoké víno letos napsala svoji bakalářskou práci Tereza Šimůnková. Práci budeme publikovat celou, jen co ji trochu s Terezkou doladíme. Ale zatím pár čísel z Terezčiny bakalářky, jež jsem ovšem nekontroloval. Věřili byste tomu, že… …na stránkách Divokého vína publikovalo v letech 1964 až 1971 celkem 360 autorů. Z tohoto počtu bylo dvacet fotografů, dvacet tři autorů prózy, sedmnáct překladatelů, devět autorů kresleného humoru a dvanáct jiných výtvarných děl, tři autoři otiskli dramata nebo jejich části, čtyři publicistické či odborné útvary a jedna autorka filmový scénář. Autorů, kterým Divoké víno otisklo jednu a více básní, bylo celkem 280. Na stránkách www.divokevino.cz od 19. listopadu 2002 do 19. května 2006 bylo publikováno celkem 296 jmen. V 178 případech se jedná o bývalé autory Divokého vína let šedesátých, nových jmen zde nalezneme 118. Z nich 102 publikovalo poezii, dva překlady, devět uměleckou prózu a jeden publicistiku, osm bylo výtvarníků a šest fotografů. Z autorů let 1964—1971 do dnešního DV zatím přispívá třicet jedna. Kdo nevěří, ať si to přepočítá.
Červenec a srpen poctili svým narozením básníci Divokého vína, neváhám napsat, že významní čeští básníci. Bezesporu nejkrásnější a nejmladší z nich je Ada Petrová z Brna, jež seřadí za sebe dvě dvojky 21. července. Gratuluju Adě a přeju jí ještě hodně takových, jako popsala ve své básničce:
Dech se mi zprudka zatají, Karel Sýs předřadí šestku před nulu a spolu se svými druhy a soudruhy oslaví vstup do mužného věku 26. července. Pozval i mne. Ptáte se, kde se sejdeme? Přece jako při padesátinách před deseti roky — v domě číslo 9 v pražské ulici Politických vězňů, kde sídlí mimo jiné i KSČM. Když mě do stejného domu Karel pozval před deseti lety na oslavu ukončení svého jinošství, myslel jsem, že se jedná o happening. A skutečně — v zasedací síni u obrovské tabule sedělo pět desítek soudruhů a soudružek, byl jsem mezi účastníky oslav věkem skutečný holobrádek. Ptáte se, co se podávalo…? Přece červené a bílé víno — v lahvích od Dobré vody… Pozvánka, kterou jsem obdržel na letošní oslavu Karlových narozenin, končí větou: Asketové, kojící matky s dětmi a abstinenti obzvláště vítáni! Ano, to jsem přece já, abstinent, který budu obzvláště vítán! Pro jistotu jsem si domluvil účast Jirky Žáčka, jenž sice nepatří do žádné ze zmíněných kategorií, ale jistě mi poskytne morální oporu. Karle, mám tě rád, Jirka taky, a všichni blahopřejeme! A přejeme ti další cestu, podobnou té, jako jsi před čtyřiceti lety popsal v básničce:
Ta holka má kozy
Pozvánku jsem nedostal a asi nedostanu od básnířky Zory Wildové, kterou pokládám za velkou postavu současné české poezie. Zora svoji nulu za šestku zařadí 14. srpna. A pročpak mě asi nepozve…? Je to Básnířka tajnosnubná, nikdy jsem ji ani neviděl. Ale mluvil jsem s ní po telefonu, který se mi podařilo najít v pražském telefonním seznamu. A posíláme si maily. Milá Zoro, jsem pyšný, že smím publikovat vaše básničky ještě po čtyřiceti letech. Vaše verše jsou ozdobou Divokého vína. Blahopřeju! A připojím část vaší básničky, kterou jsem stokrát recitoval — sám sobě i mladým básnířkám…
Hle jsme Géricaultovi Milenci Poté, co jsem ocitoval verše tří básníků Divokého vína, připadá mi jako nesmysl, abych psal cokoli dalšího. Aktuality
Fučík dohlížel na oslavu šedesátin Karla Sýse Kdy začne přituhovat…?
Pavel Jasanský si koupil rybí oko. Vy nevíte, co je to rybí oko? Objektiv rybí oko se nasadil na nikona a na fotografii se zobrazilo, co lidské oko nevidí — prostě všechno vpravo, všechno vlevo. Fotka je kruhového tvaru. Pavel byl z rybího oka nadšen a redakční rada s ním. V čísle Divokého vína 10 v roce 1970 se to projevilo v plné míře — dvanácti fotkami — od Vltavy, přes Eiffelovku až po mořskou pláž, na níž je v popředí lastura a v pozadí nahá dívka. Po letech odhaduji, že je to Pavlova manželka — milá paní Jana Jasanská. Honza Vyčítal zase přišel s nápadem, že jeho kolega kreslíř Haďák zobrazí členy redakční rady karikaturami. A tak jsme dali Haďákovi vydělat a nechali se od něj namalovat. Haďák se ve skutečnosti jmenoval Liďák a myslím, že v tu dobu už jej v Dikobrazu nesměli tisknout. V Divokém víně dosud žádný zákaz neplatil, a tak Haďák namaloval mě — už tenkrát jsem nosil kšiltovku a měl jsem břicho ještě větší, než mám dnes. Nakreslil Pavla Jasanského s nikonem u oka — ani Pavel se moc nezměnil, držívá ale dneska v ruce obvykle leicu. Jak by vypadali po letech Pepík Svoboda a Zdeněk Plaček si lze jen představovat, neb již nejsou mezi námi.
Pak Ivanu Pavlovou — zapšklá byla už tehdy a obrázek to prozrazuje. Zajímavé je, že se její podoba za třicet šest let vůbec nezměnila. Honza Vyčítal má na dolním rtu přilepenou cigaretu a na ruce nese Múzu špulící rty k polibku. Při pečlivém ohledání ale zjišťuju, že je to Maruška Štěpánková převlečená za múzu, kdyby neemigrovala, zůstala by Honzovou milenkou celoživotní. Vladimír Kafka je na kresbě jako vždy nad věcí a na Básně má licenci, zatímco grafičku Olgu Čermákovou rozeznáte jen podle zednického skládacího metru, jenž drží v ruce. Haďák asi netušil, že grafici v té době pracovali s cicerovým pravítkem. Pokud to nevíte, tak cicero je velikost písma čítající dvanáct bodů. Olga nebyla konfliktní a jistě by si dvanáct bodů zasloužila. Musím se zeptat Petra Cincibucha, jak Olinu hodnotil. Ostatních se už nezeptám… Ledaže by taky Pavel…? Koukám, schází karikatura Petra Cincibucha…? Nepodařilo se ji zajistit do uzávěrky tohoto čísla, praví se v obsahu. Kdepak se Petr tenkrát zdržel…?
Věnuju se výtvarníkům a zapomínám na básníky. Aha, nikdo nezazářil. Kromě básní, jež jsem přepsal, otisklo Divoké víno 10/1970 Paula Celana v překladu Františka Kafky a Davida Gascoyne, jehož do češtiny přeložil Bohuslav Mánek. Koncem roku 1970 vydalo Divoké víno další z řady kalendářů — samozřejmě tentokrát pro rok 1971. Texty a kolážemi jej opatřila Helena Pěkná, kratinkými básničkami na každý měsíc pak Otakar Jaroš. Jeho básničky jsem přepsal všechny, na ukázku taky jeden text Heleny Pěkné, jíž — jak se zdá — jsem byl i po letech silně poplatný. Dnes už jen z nostalgie…
Kalendáře se tiskly ve formátu A 3 na výšku a čítaly s titulní stránkou třináct listů. V tehdejší době měly úspěch. Na jejich stránkách se objevoval i politický podtext, zřetelně tentokrát vyplývající ze stránky pro měsíc srpen, jež vyjadřuje výtvarně i textem náš postoj k okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy. Na poslední straně Divokého vína 10/1970 se dočítáme, že autoři se nadále scházejí ve čtvrtek večer v Divadle v Nerudovce a programovým pracovníkem je stále Jan Rosák. Text-appeal Michaela Lorence, Markéty Hejné a dalších se uskutečnil 7. ledna 1971, o týden později pak četl ze své tvorby Zdeněk Šimanovský, další čtvrtek jsem s Honzou Rosákem na střídačku recitoval básničky ze starých čísel Divokého vína i já. Paleček a Janík zazpívali mladým básníkům v Nerudovce 28. ledna 1971.
Zdá se, že se nesmělo sice nic, ale mohlo se skoro všechno. Jenomže přituhovat začne vzápětí… |
|
|
Vidíte zjednodušenou podobu stránek.
Chcete-li mít stránky zobrazené v plné kvalitě, použijte takový prohlížeč, který podporuje moderní standardy používané na těchto stránkách a současně si zapněte ve svém prohlížeči podporu JavaScriptu.
text doprovází tvorba 
