literární časopis založený v roce 1964

DIVOKÁ VINICE, aktuálně

30.09.2026 - V Nemocnici Tišnov jsme otevřeli 94. babybox.

Ve středu 30. září ve 12 hodin jsme slavnostně otevřeli 94. babybox v nemocnici Tišno... Více »

SLOVO ÚVODEM

Fotografem čísla je Daniel Šperl. Velmi si jej vážím, a to nejen proto, že za svým jménem si může připojit titul Ph.D. Napsal mi o sobě: „Soubor fotografií, které vám předkládám, má několik spojnic. Všechny jsem pořídil letos. Všechny jsem fotografoval klasickou cestou na černobílý negativ. Žádná z nich dosud nebyla publikována a všechny byly zachyceny v naší České republice. Po dvou letech covidových omezení mne zajímalo, v jakém stavu je naše společnost. S potěšením jsem zjistil, že přežily jak tradiční akce jako jsou zabíjačky, masopusty, poutě či vinobraní, tak i malé folklórní i nefolklórní skupiny lidí s podobnými zájmy. Někdo si chce vyzkoušet, jak se v minulosti sklízelo a zpracovávalo obilí, někdo slaví otevírání studánek, někdo má jen radost ze svého mazlíčka. Vše jsou to „všední slavnosti“, které utvářejí naši specifickou českou kulturu.“

Velmi si vážím obrázků, které mi poslal Miroslav Barták, jenž publikoval v tištěném Divokém víně už v 60. letech, a jehož jsem velkým obdivovatelem.

Divoké víno 122 publikuje tradičně hvězdy české poezie, kteří autoři to jsou, poznáte snadno sami. Kromě střední kategorie básníků najdete v čísle autory, které bych raději nepublikoval. Kdysi dávno jsme si dali do štítu heslo, že Divoké víno bude tribunou básníků. Ty, o nichž mluvím, poznáte snadno sami a číst je nemusíte.
Nepřehlédněte básničky Michala Černíka, jež pojmenoval fotografika. Michal Černík se stal básníkem - výtvarníkem.
Fotografie Daniela Šperla mě tak oslovily, že mu v Divokém víně uspořádám několikadílný seriál. Milí čtenáři, máte se na co těšit.
L. H.