literární časopis založený v roce 1964

Eva Frantinová

NÁBŘEŽÍ 25. 2. 2021

Jsem nevyplacená zásilka k vyzvednutí
hltám dálku ale dusím se blízkostí
ach jít si hrát na dětské příště
jsem z posledních kteří se nemohou podívat
na provaz na hřišti
taky rýmuje se mi s koncentráky
a hlad je nestručnější řečník
z Žofína po letech zírám na Národní kyvadlo
už mám koupenou Smutenku
do první řady nebo na bidýlko
porce života nebo smrti navíc
záleží
jaký máš Art desing
fakultu sociálních běd OK
jak se ti líbí pražské lodě
Bohemia Rhapsody
Elektronemo
Mistr Jan Hus
Vltava
My plujem dál a dál
s lunchem
nebo s kapitánem Lynčem?
Praha je pořád sweet
můj Crystal Dinner
pohození plastoví milenci na náplavce
časy nečesané
časy přeschlé slzy
která netrefí na zpáteční adresu
do nedaleké konzervatoře
(„jak dlouho myslíš
že tě tady budu držet?“
křičí profesorka do etudy)
Praho má
chtěla bych pracovat na ministerstvu tvých odstínů
co až srdce odmítne převážet tlukot
na Císařskou louku
z očí mi odstřihne den
nosíme rozdílové roušky
já nepostoupím já to neudělám
vyje pandemie
svět pobořený stavby stojí
chtěla jsem ještě jet na střeše indického vlaku
vidět židovskou čtvrť v Novém Yorku
přede mnou Kampa – rampa
a na ní básně Hokus pokus
jediný můj opus
básník je Trdlo and ice cream
šplhat na sochy zakázáno
hezčí je yes nebo ano?
Menu nebo special?
Potěšte své daleké kupte jim poukaz
Na pobyt v básni
K snídani bude podhorský pstruh
náladový hermelín
řekněte jim že žiju
zkoušku mějte vždy nasazenou
generál Lockdown jede skrz svět
den cvičí prostná: ráno poledne večer noc
žádné kejkle
jsme jeho placky ale bedna se propadá
tunel na konci světla
existuje?
pojď koupíme si vestu Rájem
stejnou jako měl dědeček
pletenou ze zahrad na zapínání deště
pojď koupíme si domů sklo
ze zrušené hutě
tyče – mé první poutnické hole jdou stále Josefovým Dolem
prostovlasé
před dřevníkem sténají špalky
Mali Ston Veli Ston
moře dřeva
pojď koupíme si džíny
prodřem je spolu až na oblohu
dnes Akce tulipán nikdo však negratuluje
zasaď slzu vyraší radost
mladí venku posilují na kovových konstrukcích
mají svaly ale kdo z nich bude zpívat
možná příště
otevřeno ale s omezením
vypracovaný fyzický svět
je román
duše napíše jen několik vět
je to tvůj boj
a „do něj mi nic není
kompenzační tónus je věc státu
ale mzdové písty mám ty vám dám“
ječí do mobilu účetní
když kolem jede tramvaj Architektura
stařeček se plouží
půlpilíř mostu v zimníku
koho podpírá?
ty kteří nechtějí dobíhat

stařeček jezdí na nejpomalejší převod
jeho
sen – lehký dron
nechte mne přisnívat
žiju v Tichohoří
oblékám nápady – jetý
dospělost jako vždycky rychle přešívaná
dětství šité pomalou jehlou
předlouhá odpoledne v parku
hodiny u oken…