na další stranu
Eva Frantinová
MOŽNÁ
Možná jsem třásní u záclon básní
možná jsem rozpálenou pětiletou tváří u starého okna
bezděky nadějí svítím
zároveň v dědečkových dlaních jak odepsaná huť doutnám
Možná jsem hrou na kameny i létavice
Lesní roh s houslemi nepřestává dout času na rohu
Možná jsem páteř skladby – noc co noc mění prstoklad i polohu
Možná jsem řetěz spadlý z kola
A hřbitov bez náhrobků náhrobek bez hřbitova
Peřina s modrými pruhy
pod kterou se hošík schová
možná jsem šusťák na ramenou lesů
žiju nášlapy bez hlesu
možná jsem praprastín lip
když vržou ulice
když peníze se perou v bubnu rekonstrukcí domů
a vedle pračky ulicí chodí babička s vějířem na hrudi: „kupte si knížku
abych měla na jídlo…“
možná jsem také ono kupte si
co za báseň
kolik dáte
možná jsem podlaha možná strop
první poslední schod
možná jsem koberec mořské vlny
tříšti se vlno jak nejlíp umíš
možná jsem páka – paže nebo zdviž
chci spatřit svoje drahé v nebeském etažé
na jaře
být při tom jak se znova píše kniha Zatím co ty spíš
možná jsem vteřinový déšť – věčným okapem se lije
ťuká na kaluže fantazie
možná jsem bruslí – salchovem
jenž hledá trojitého závodníka
možná jsem dechem kulisou v astmatickém zákulisí
možná jsem slepé rameno v němž zírá oko Jizery
na poněmčelé plenéry
možná jsem lino kostkované první kino
na němž visím
možná jsem talíř lžíce hlad i sklínka
denně si přidávám za maminku za babičku za tatínka
možná jsem second hand Los hadros
v ulici Na kostech
možná se válím po zemi jak rozštípnuté polínko
jímž nikdo nepřiloží do kamen Vzdech
možná jsem modrá čtvrtka
živote písanko pravopisná hrubka možná jsem rozdělovací znamínko
možná jsem jih
oáz mám v sobě jako pih
možná jsem blesková kroková variace
nebo cirkus Dlouhá štace
možná mnou dosud chodí pardál a klaun
ohnivý faun v popelínové košili inspirace
možná jsem tlesknutí
mávnutí
možná jsem na plese stesku škraboška
možná klišé
nevím však
kdo mnou tancuje a píše…
BÁSNĚ JDOU NA DRAČKU
Pojďte se podívat na knížky
tohle je novinka
můžete to mít s podpisem autora a za výrobní cenu
za 20 za 30 za 50
Já se vrátím
Ještě jednou se vrátíme
Už jsem to jednou proběhla
Básně nečtu
jsem slepej
já jdu nahoru
čest naší práci
pojďte se podívat na knížky
tohle je novinka
já je mám v baráku s osobním věnováním
tohle si vezmu až půjdu spát
zpátky z pokladny
četl jsem
jdu vyřizovat
já mám lejster dost
ahoj básníci
já až půjdu znova zpátky a v létě
Pojďte se podívat za 20 za 30 za 50
za chvíli tu nebudeme
při Apokalypse se neusíná
ale hvězdy spí pod okapem
to je literatura faktu?
vysypaly se mi tady do tý kapsičky drobný
na básně nemám čas
knihy dům štěstěny
nechte to
Pojďte se podívat na básně udělejte si radost
podpořte literaturu
tyhle jsou krátký
almanach k tomu máte zdarma
hele ty tady na něco kandiduješ
právě jsem utratil oběd
komu mám napsat věnování
Pojďte se podívat…
XXX
Začaly tě lákat barvotisky
venkovské rýmy obrazy
stejně jak umění padají z výšky
o nic se nesnaží
XXX
Tak se smiř se světem
hraje si s námi jako s tabletem
jednou tě nahodí pak zhasne
v jeho loktech je krásně
XXX
Jak to že mnohomluvné květy
Nutí tě zmlknout vprostřed věty?
Uštknul tě osud – had
Kdo bude ránu vysávat?
KDYŽ MÁŠ NA MÁLE
Básně kynou jak na vále
hrnou se jak korále…
OTEC A SYN
Budoucí pole nášlapných min
KDYŽ BÁSEŇ NEPŘICHÁZÍ
Sednu na kolo
v uších lipové tremolo
jsem pošta kamsi jenom tak
notýsek spící adresát
XXX
Ke sklopeným uším
nebuďme hluší
XXX
Navzdory vidoucím zrakům
oslepneme po zázraku
XXX
V každém kroku vadne květina
umírá nebo začíná?
NOC
Utopenec – v měsícem převařeném láku
XXX
Češeš si báseň na pěšinku anebo přes uši?
XXX
A je tu den – zavázaný na uzel
ŠEŘÍKY
Bílé zboží řezané úmrtními noži
XXX
Duše u ledu
XXX
Jsi vzduch ve vzduch se obrátíš
budou si s tebou hrát větve lip
ÓDA NA VČELY
Za lžicí lipového medu šla bych domů
a zamávala avionům
XXX
Sbohem mé lípy
a kouzlo vašich květů
místo rozvitých veršů
budu žít prostou větu
XXX
Uleví se ti Říme
pod lípou až si zdřímneš
za krkem včely
– motorky českých značek
v dlani zvonek
– umíráček…
XXX
Jsme lovci lipových básní
stačí se zasnít
XXX
Na Via Merulana
s umbrou a sienou nejsem sama
ČESKÝ ZEMĚPIS
Ta země neleží u moře –
dvorek kde všechno krákoře
a nerostou v ní pinie
a máme vinice – visuté lodžie
a žijí tady básníci
ve Třetihorní ulici
prach padá na víčka
jak s Nezvalem si pořizují selfíčka
a chodí s nimi Závada i Florian
i pro mne tady osud rozbil stan
ještě když lidé do rána
četli Příběhy Holana
tady mi lípy píchly sérum
kdyby mne uštklo Koloseum
než usnula jsem v osadě Otroků vzpomínek
za hlavou penzion Kšeft
a ticho rozprodaných lázní
je povinností zaznít
Čechy jsou angl. Zkratka
yes mečí vrátka
ale co jména vystřižená nejen z papíru
zlevněný kalendář Ladova vesmíru
co Čechy vyhynulých verpánků
hymna má díru ve spánku
nakonec zbyde skoba
Apokalypsa podle Joba
a co obušky pánů Zpytlůven a převozníků
kdo na koho má kliku?
MOŘE
Moře se staví na zadní
už 5 dní
moře má ocelový nádech
s básní v zádech
zírá na maják…
(stojí tu věčně
a tvůj čas kýve se
tik tak…)
VLNY
Ty moře jež máš pondělí
Díky že jsme se viděli
Ty moře jež máš středu
nedávej mne k ledu
Ty moře jež máš pátek
proč nejsem vlna – pohyblivý svátek?
SVÍTÁNÍ V ŠEDESÁTI
Svítání zobe tmu Má křídlo zplihlé
pod kterým píší básníci
o deštích v Prašné ulici
Svítání zobe tmu Má křídlo z vosku
kape ti na záda
možná jsi sáhla smrti na přenosku
Svítání zobe tmu Otře se křídlo o sen znova?
bez tebe může dohrát
Osudová…
|
