na další stranu
Eva Frantinová
BEZ INSPIRACE
Dlouho nepsat
žíznit u studánky
notýsky se odstěhovaly na Žalov
sbírám kufry
víte
skrýše výklenky dvojité zdi i půdy
a hlesnutí měkkýše nášlapů
lapám šero do kasiček
dny do pastiček
zašitá cože do kapsy
strhávané brože
osudy s kolečkem navíc
duše – nevázaná brožura v lehké papírové obálce
arch
fotka na malý formát z Beiretty Coriny Retiny
obraz na tmavém skle
zrcadlovko dne jsi jednooká
hvězda Eastman – Kodak
kolorují nás tu reklamy malírna zisku
ležaté lesácké písmo
jen pro ten dnešní len
pod markýzou smrků
život je momentka a počet výtisků?
a barvy? a jas?
ochozy které neobejdeš otázkou
a ani Meopta se tatínka už neoptá
jeho rodištěm je Opemus
zvětšovací přístroj na malé formáty
jako já
okraj knihy seříznutý časem
osvit paměti
padám ti do náruče
je přídeští
říjnová zatmívačka v parku
šatna pro mlčení herců
cítíš tabákový prach
a okřídlené slovo v bezletovém světě
skloňování jen našich slunečnic
trpné stíny
jsme tři tečky a dost
obloha nevymetená
čekáme na léto konkréto á la balata
jen pro ten dnešní len
debaty po kotníky v kopru
k obědu ptačí dozpěv se šesti
Helenčin oběžník
To bylo moje první pásmo
A kdes byl dědo za války
kolem hvězd kolem hvězd
obloha se třpytí jizersky
věším na zeď znělkový věnec žalmy palmy ajvaj
u nohou Tichý oceán černé hodinky
tvá cigareta pluje
a my - také vyplujem?
Zašum mi jako modrá tepláková vlna
jen dnešek utopit
a pochopit
že stojí za to příst…
ADAM
„Mám to v hlavě pometený
mluvím dvojitě
dneska jsme psali ananas
ana ana
akcent
to je jako když mezi tyhle dvě noty
to jsou jako dva chudý
vstoupí bohatej
chci se jmenovat Anine
moc bohatej nechci být ani ne
a jednou jsem viděl v lese stopu jak se propadla do země
byla tam a za chvíli ne
propadla se
a jindy jsem viděl stín
chvíli byl pak už ne
ale nebyl tam nikdo ani stromy
ABC BÁSNÍKA
Stůj vždy čelem ke cti
hospody jsou plné odspoda
tříhvězdičkové živoření
chci trhat hvězdy jako pomeranče
každou otočit v dlani
led žárovku
na které bruslí sen
přivezly ho sem limuzíny
mých prvních metafor
jaká je minimální trvanlivost básníka
než si ho vygugluje svítání a začne život
o cenách a letech vzhůru
jsou tři hodiny ráno odraž se
ležíme v postelích
přirážky
pes i ach na dosah
kvašení s nakvašenými
Šábesovci s Kšábezovci
Heleprejnicové s Tamdálovými
Mojžíši
všichni čekají Věcijáše
všichni dohromady udělali noc
brzo mne bude nadnášet Živé moře v Ejn Bědy
za maminku za tatínka za babičku
wow!
Přečtu si Odchod na touze
A Golda koukne přes rameno:
„musíte to tu předělat
pokvetou jahody
zase…“
a seženeš nám na to
na střechy nad Hanou a Prahou pro každého
seženeš na naději Goldinko
(pohledem sjela tváře
papíry na podlaze
náladové skupiny které to nezmáčknou
bez mobilu
a každý stolperstein
zasazený z návětrných stran
maliniště zrzavých v sousedství ostružiní
nastýlku válek v zahradách
pláč volajícího na spoušti…)
víš
báseň nemůže nabrat víc vláhy než se z ní odpaří
a výdrž není vodotěsná
a vzduch je mrazivý
když sníme o lehátku s pruhy
pevných stolech a skříních
čela třináctiletých vbíhají do květu nemají stání
čela starých přiléhají k zemi
zadešťovače pod očima
točí se tam – ke slunci
Ecce Domo
Kamenice i Sázava
a támhle průklest času
kde jednou napíši ABC básníka
psát u studánky své stránky
něco jako
ještě si pískáme cestou z koupání
v kapse lapací pásky nápadů
a babičky jsou na světě
vybíhají proti nám jak mořské zátoky
haléř se leskne - šupina
peněžní zásoby neseschnou
úschovna srdcí
nezavřela…
Poslední slabika
Odkud a kam prodere se slovy
(ztichlým křovím…)
Třešně
Planou jak básně – sad
(vysoko nadosah)
ZASE HLÁSKA
(Františkovi Dostálovi)
Dát si tu slunce - a s koňakem!
XXX
Sebrala mne báseň
půjdete se mnou
jsem dopis
se snědou pečetí
psala mne noc
louská jaro
šeříky zápasí s karmínovou tíhou
každý je stanicí Rajská záhada
vůz projíždí
opravenými i neopravenými
už není kam se zatoulat kde snít
sedmiletá Noemi
píše poémy
nazvala kapitolku Ráj zla
sebral jí mobil
budeš žít se mnou
kámo
a tak jdou kolem poslední poštovní schránky v ulici
(zítra tu budou díry ve zdi)
kde město dalo něze padáka
touha nepřešlápne…
|
