Ota Ševčík

POETICKÝ DÉMON

POHLED NA ŘEKU

Nikdy nezapomeň
na kořeny odkud jsi vyšel
Nikdy nezapomeň na ruce
které tě podpíraly
když jsi omdléval
Nikdy nezapomeň na úsměvy
které ti krášlily svět
Na ty
se kterými jsi prohodil pár milých vět
Tvá řeka může téct
někdy i klikatě
Můžou ji zmítat větry
a lijáky do ní bít
Nezapomeň na své kořeny
abys nabral sílu
mohl zase snít

A VENKU PADAL DÉŠŤ

A venku padal déšť
Byl tak smutný
jako mé naděje
které sotva někdy nastanou
Při prvním svitu slunce
bude déšť zapomenut
Jako slzy
které nikdy neskanou
A všechno včerejší
tak příliš dávno bude
Jen ten pocit smutku
někde vzadu zbude
Ale možná
že i on
se v novém ohni krásy ztratí
Já rozhodně to nevím
To ví Bůh a všichni svatí

DUŠE POŠKRÁBANÁ LÁSKAMA

Duše poškrábaná láskama
jak stará gramofonová deska
A občas ustaraná tvář
je mapa ústrků života
který si nechci ukládat
a moc si je pouštět do současnosti
Vždyť ta je ta jediná
která může nést naději
A já nechci znít
jak stará gramofonová deska
Ostatní tvorba Oty Ševčíka publikovaná v Divokém víně:
DV 128/2023: Jedna dubnová noc a další
DV 123/2023: Pomalu stoupat a další
DV 121/2022: ***
DV 120/2022: Náročný den a další
DV 118/2022: Listí, Svědek a další
DV 115/2021: Stopy ve sněhu a další
DV 111/2021: V čem chodí moje srdce a další
DV 106/2020: I., II., III., IV.
DV 105/2020: Jak jsou lidi sami a další
DV 104/2019: Čisté chvíle a další
DV 103/2019: Pod mrakem, Rozhovory a další
DV 101/2019: Stínohra, Nechci a další
DV 100/2019: Neděle, O lásce a vesně a další
DV 97/2018: Roztřesený svět a další
DV 96/2018: ***
DV 94/2018: Dobrá zpráva, Prosáknutí a další
DV 93/2018: Déšť, Kalný vody a další