na další stranu
Zdeněk Marvan
DRUHÁ MŠE ZA NENAROZENÉHO BRATŘÍČKA
Kdosi tak hřmotně začíná odříkávat
pozpátku první násobilku
úžasných dětí podobných ránům
kreslených sluncem na stěnu rodného domu
A tam se opět potkáváme
po tak promlčeném tichu
když už ses nenarodil bratříčku
Nikdo si na tebe nevzpomíná
Jak bláhově klopýtáš po malém pokoji
rozevlátý a houpací grošák
zbyl tu po mně odhozený
i leporelo se zatoulaným psíkem
A už tu střídáš zapomenuté obrazy
papírových čepic a dřevěných mečů
vybubnovaných lacinou odrhovačkou
malých bosých šťastlivců
Bratříčku když už ses nenarodil
sdílíš se mnou úžasný sled
zakázaných příběhů vyprávěných
ve zrazených láskách slovo po slovu
Žádný den není vydařený
nikdy nenastal čas zpovědí a odměn
jak jsme si kreslili do zrnek písku
moře v kterém pluly naše vzpoury
Nemůže začít ani skončit
poslední obraz malé krásné dívenky
Stojí tam nad našimi hrátkami
a chce vykládat naší budoucnost
v zesilujícím víru který tak lehounce žene
kolotoč prázdných i popsaných listů
v tom reji akordů a září
hodinu po hodině den po dni
nechtěný čas
neumlká
protože bratříčku
když už ses nenarodil
musím
to prožít znovu
hodinu
po hodině
den
po dni
akord
po akordu
slovo
po slovu
zrnko
po zrnku
těch hlubokých moří...
ČAS
Je čas k proplutí
Mezi břehy s obrazy a zákazy
Nevyslovených dějů
A zoufalá touha překřičet to mlčení
Když slavnost světla
Se zalyká sama sebou
Je čas pro večer
Rozprostřený tahem stěhovavých tvorů
V soumraku dávno zapomenutých jinde
A přesto
Znovu a znovu vítaných
Ve slíbeném dětství
A tak
Když se zjevila ta provinilá ulice
Kterou prolétaly jak motýli
Roztrhané cáry předsevzetí a vzkazů
Psané krkolomnou abecedou i lehkou
Troufalostí protančit rej nevědomosti
Tak lehce lehce
Byl čas...
Na kraji dne zazněla fanfára urputnosti
Tak náhle zřízená v krystalku
Skládaném v dlani chlapce
A obzor se zajíkal první příležitostí
Bez plynoucí hudby nezpěvných akordů
Až ztichlo ticho
Je to k podivu
Jak tu stojíš
Před tím chlapcem
Hodiny neukazují už čas
Ta bledá dívenka už tu také není
A den
Jakoby řízený podivným časem
Střídá
Houpavě
Zrod a zánik zrod a zánik zrod...
Je to k podivu
Jak si nelze vybrat
Je příliš brzo a příliš pozdě
Je to k podivu
Jak nad vším
Tryská
Světlopád
Nepokořených
Zatmění slunce...
Je příliš brzo a příliš pozdě
|
