na další stranu
Oldřich Damborský
PŘEDJAŘÍ
Ještěrka se vyhřívá
na kameni
stehlík pěje své profláknuté árie
semafor slunce
dal jaru své znamení
ať Zima frčí
někam do Tramtárie
Jedu na vlně
bezbřehého optimismu
třebaže ocelové mraky
se ještě nevzdávají
slzu rosy
paprsek hebce
slíznul
a kuplet o naději
vrabci hrají
DÁMA
Obrazy na stěnách jako fleky
a křišťálové lustry coby svíčky,
od okna ke dveřím jsou mé štreky
však med protéká mými víčky
Když píši v noci verše na tácku
hučí mi v uších sargasové moře
piji závrati nekonečnou placatku
a zpívám hrdelně hrdě o pokoře.
Tu přitočí se ke mně dáma
a políbí mne vlhkými ústy
Pánbůh se mnou Pánbůh s náma
když zahodí dehtová křídla do propusti
Místo očí má diamanty
a vlasy z popelavého peří
stále mele hrubě panty
že ve mně a svou poezii věří
SLIB
Trkmanka se rovinou vine
rákosí ve větru šustí
jen tobě jsem slíbil žádné jiné
že tě nikdy neopustím
Vinné sklepy pod Kraví horou
se pnou jako bílá čelenka
jen ty budeš mou oporou
na jinou už vůbec nečekám
Višně ve vinohradu zrají
vinice se ve vánku vlní
jen tobě jsem dal slib rodný kraji
že s tebou zůstanou napořád
jako v klásku zrní...
CESTA
Zarosila se sklenička
zrána na zápraží
jako na fotkách Jana Sudka
z hnízda vylétla jiřička
jen pár zrnek bylo její gáží
a voda z louže co ji liják protkal
Sedím na zápraží a piju kávu
pod lavičkou pes rezavý
jenž už chodí co noha nohu mine
neptám se kdo lže a kdo je v právu
jako bych posté prožil déja -vu
tohoto rána a cesty harmonie
jež se v mé hlavě pomalu line
SNAŽENÍ
Třebaže ledňáček
přistál na větvičce
dubu
osení vyrašilo
jako úzké dýky
třebaže slunce
se už podobá
zlatému dobráckému
sudu
musí jaro začít
od píky
Pampelišky pozlatilo
jemným pylem
na oči si nasadilo
barevné brýle
a tak se snaží
co to dá
do rovin se snáší
večerní pohoda
|
