na další stranu
Oldřich Damborský
PRAMÍNKY
Rezivý oheň stromů prohořívá mlhou podzimu
duch nostalgie kráčí po hladině kalné řeky
Jsme jedno tělo a dvě duše s poraněnými křídly
Udělej ladný pohyb paží moje hříšná Stvořitelko
Stvořila jsi mne k obrazu svému a já neprotestuji
Ze všech pórů alabastrové kůže vyvěrá nirvána...
MRAZIVÁ NOC
Hýčkám tě moje milá vílo
víc než zdrávo by bylo,
šeptám ti hebká slova do ouška
jsi má chytrá liška Bystrouška,
těžkám tvé dva pecny ňader
zbaveni předsudků a hader
hladím tvé symetrické obliny
venku padají s oblohy bílé hobliny
to hobluje ocel bohyně Hoebe
mrazivé vločky se sypají z nebe,
horkými polibky noc přizdobím...
(...ale kdo ráno umyje tu horu
nádobí???)
2011
ČESKOSLOVENSKÝ PŘÍBĚH
Chomáčky bílé vaty nebem plují
a mně přecházejí zimomriavky po těle
když nad tím příběhem medituji,
a čtyřlístky jsou plné zeleného jetele.
To měla mne ráda jedna Slovenka
a já nešetřil vtipem šarmem ona grácií
jak tenká byla studenská halenka
zkoušela na mne ženských zbraní razii.
Bociani letěli nad jejími čučoriedkami
a já byl po lásce smedný ako ťava,
jen si tak hrála na halence se čtyrmi gombíkami
a její věty zněly dvojsmyslně sláva
patří poraženým čest vítězům
noc byla plná trnkových povidel
ozaj stále nejde na rozum
že jsem být věrný své milé vydržel
PANENKA Z KUKUŘIČNÉHO LISTÍ
Vypil jsem snad 10 000 káv
a 5000 zelených čajů
čas okolo mne šel jako duhový páv
hledal jsem v ženách 1000 jinotajů
Co hledají kam jdou a kde se ztrácí?
S jednou jsem dumal nad obrazy Salvádora Dalí
a recitoval svoje neumělé verše
ona se zeptala Zdali
se mi líbí bez mejkapu a bez rešerše
Když jsem jí řekl že jasně čekala až ji políbím
já pohladil jsem jejího skotačícího synka
řekl jsem jí že jí věčnou lásku neslíbím
jen pomíjivé vteřiny štěstí láska je v oceánu sirka
Co hledala kam šla kde se ztratila?
Snad hledala umělce s duší dítěte
a šla hledat v břiše toho motýla
s láskou co v cadillacu nenajdete
Ztratila se ve víru velkoměsta
zůstala po ní jen skica kukuřičné panenky
někdy je k souznění prapodivná cesta
ve stráni se pro ni orosily pomněnky...
TICHÁ RADOST VEČERA
Dům spí jsou zameteny pokoje i zápraží
černý pes oddychuje na koberci
váza s kopretinami svítí na kredenci
neúplatný čas odměřuje kyvadlové závaží
Ty spíš já se pokouším zkrotit koně Pegasa
co má místo ohlávky rýmované verše
kopyty metafor jiskrně do noci křeše
chytím ho lasem citu má mysl tiše jásá
Pak ležím v pelesti a protéká mnou nirvána
a říkám si:Teď se den skutečně naplnil
A jasný tichý večer mne zase okouzlil
nedbám na skřehotání ofrakovného havrana
ZELENÝ SVETR OZIMU
Už je tři čtvrtě na zadumaný podzim
vítr Jesenin hází kapky do talónu
buddhisté zaříkávají Měsíc tisícem ohmů
Adventisté koncem světa tvrdošíjně hrozí
ateisté sestavují nejrychlejší model mobilu
vlastenci volají na pomoc vševědoucí Sibylu
A ty vzpínáš ruce jako krátký ozim
- zelené paže i když je krátce po hádce
láska je pletení - hladce obrace...
VÁNOČNÍ
Hvězdy v černočerné noci zbledly
jedna židle navíc kdyby byl někdo uvítán
šupina z kapra abychom si dobře vedli
a nikdo z nás nebyl finančně postihován
Sešli jsme se pod stříbrnou jedlí
kolem dokola prostor dárky obsypán
porce kapra i řízků jsme už snědli
však ta chvíle noci voní jako tymián
Daleko v Betlehemě teplo beránci vdechli
tomu kdo na seně se narodil všem a byl sám
zazářila kometa nad krovem živých jeslí
tomu jemuž byl dar lásky a moudrosti Bohem
dán...
SILVESTROVSKÁ
Měkne v mrazu bobule šípkového keře
havrani nalétávají nad rozoraným polem
dáváš mi polibek a šeptáš něco o důvěře
naše hádky pod nebeské schody zametem
A pak schod po schodu budeme stoupat výš
povídat si o verších filmech a černém psu
v mém náručí bezpečně najdeš drátěnou skrýš
a já tvůj smutek na bedrech slonoviny unesu
Na posledním schodu najdeme černé a bílé slony
jež levitují s námi radostí v dobrém rozmaru
řekla jsi: Rok uběhl jako stádo splašených koní
a teď navlékej duhové dny jako šňůru korálů
NA GROŠÁKOVI (P.F. 2019)
Šavle mrazu
přesekla noc na půlku
papachy tmy
letí spolu
s ostruhami hvězd
planinou vesmíru
Lásko
udělejme si
příští rok
radosti na míru
|
