na další stranu
Oldřich Damborský
OČEKÁVÁNÍ
Když vidím pšenici pokosenou
a zůstalo jen prázdné holé strniště
už cítím jak se podzimní větry ženou
a les byl od rezavých listů očištěn
Když vidím jak portugal zmodral
a jeho bobule za chvíli nastaví tvář presu
cítím jinovatku na stéblech dobrá
sám si svůj amulet slunce v sobě ponesu
Když vidím jak jsou letní lásky v rozpuku
a na březích rybníků opalují svoje těla
věřím že i v listopadu tě chytnu za ruku
a políbím tě na ústa kde se to zoubky bělá...
PODZIMNÍ BAKCHANÁLIE
Sychravý vichorec zakroužil nad lesem
laťky lyží lyžníků svištěli v údolí
zase se mlsný Měsíc jako hostie ponese
obruče bručivých beček nepovolí
To bublá v nich nevinné víno bílé
s panenskou cudností v něm je lest skryta
nejprve ukáže kotník jemné kratochvíle
a pak tančí kankán bujarosti do polosyta
Přeskočí jiskra jiskrná v očích jinochů
i kostnatí starci kousají v ústech ten mok
rozradostnění na vše strany dávají lichotku
prstem škrábou křišťálového koštýře bok
POEZIE
Všechno co trochu umím
je psaní básniček
všechny trable pády i chmury
s nimi vyšumí
i ta dávná láska
co byla jen
na klíček
Na klíček hracího strojku
panáček s panenkou
se v něm otáčeli podle projekcí
tak jsem si dal raději vína dvojku
a byl trochu nad věcí
Všechno co trochu umím
je dát slova do lajny
svou veřejnou samomluvou
promluvím
a nečekám na tvé číslo mobilu
tajný
všechno co trochu umím
je zaťukat na vrata
Pegasovy stáje
jiskry kopyt pak noc tlumí
a on mne zanese
k souhvězdím
na jiné ráje...
PODZIMNÍ MEDITACE
Zašustila šedá křídla káněte nad rezavým lesem někdo má i v dospělosti povahu dítěte a radost si v tváři nese Káně hledá svou šedvou myšku a nad polem krouží někdy šlapeme do trablů jako do kalných louží a ztrácíme nadhled a výšku
Na polích pooraná vřetena hlíny za nimi chechtající se racci hledají larvy někdy jsou i špatná čísla tažena však černá dává spektrum duhové barvy
I bledé slunce dává sílu vrabčákům na drátech usínající vinice někdo tě postaví do haptáku a ještě se sirkou v zubech se smějíce To jsi udělal
malou chybičku která se na tebe sype jako valící se lavina omlouváš se za chviličku a vzdor v tobě pomalu zhasíná
Však vzlétneš jako Fénix z popela a budeš za svou pravdou stát v labuti na rybníce uviděl jsi anděla když plula hrdě ukazujíce svůj majestát
Plynou podzimní dny kvasí a uzrávají v tobě jako hrozny v i kádích i v mrholení neztrácíš své sny když tě mrazivý vítr ostrým ostřím něžně hladí...
NĚCO O PODZIMU
Spadla poslední pláňata
ze stromu do rezavých stébel
kraj se noří do moučné mlhy
vinohrad vydal to nejlepší
co bylo v něm
sladké hrozny s krůpějí rosy
už se chystá mámivý hodokvas
burčáku
Jen někde v dálce plachtí krahujec
a čeká na první myšku
jež zvěstuje podzim...
OPERA PODZIMU
Blond vlasy pšenice zmizely
zůstal jen jinovatky šedý vlas
havran zkřehotá jako kandrdas
v té opeře podzimu ó mon cherri
Carmen tančí flamengo vichřice
dlouze vášnivě a úplně zběsile
nad stromy co už nejsou při síle
pohrává si s větvemi se smyčcem
Vranám křehnou křídla při potlesku
když přilétají k oponě soumraku
tympán Měsíce zní jako tisíc zázraků
zatímco sněhová pláň je plná stesků
VÍNO Z KYSELÝCH HROZNŮ
I z kyselých hroznů
trablů
se dá udělat šumivé víno
závrati
chce to jen do hrsti
vzít rozum
a srdce pocukrovat
něžným blues
jež čeká na její touhu
nepovinnou
zase se gejzír burčáku
radosti
k tobě navrátí...
|
