na další stranu
Oldřich Damborský
PŘI KOUPI REYNKOVY SBÍRKY (29. 7. 2012)
Jen po krátkém váhání kupuji tu antologii
snad tlustší a mocnější než Kralická bible
podívá se na mne zvědavě paní že jen poezií žiji
ani neříkám že nemám téměř za co bydlet
Víte že Reynek nutil své syny jíst ztvrdlý chléb?
A se svou ženou Francouzkou neměl dobrý vztah?
Já na to Ale jeho básně nebyly plné planých plev
a grafiku měl skvělou měl boží království nadosah
A co taková Božena Němcová? Svatá poběhlice
co rozkoš s Janem Nerudou skrývala za víčka?
To jen dílo osvětluje auru jako nekonečná svíce
No vidíte z bídy touhy a lásky vznikla Babička...
ADELE 21
Poslouchám drsný sametový hlas
zkouším poznat z písniček duši ženy
někdy mají rády někdy nás nechají napospas
kalným ránům zrcadly rozmarů obkrouženy
Tisícinu střípků hvězd našel jsem v nich
vím že chtějí lásku a něhu
to prozřel jsem až v letech Abrahámových
pro ni brodily by se v hlubokém sněhu
do hor souznění tam našly by fialky hlazení
a kolem ohně tančily by jež pálí a hřeje
možná to tak není však láska je zjevení
a cédéčko se otáčí a vzduch se kolem něj
chvěje...
PODZIMNÍ
Vinice rezne a děti hroznů se rozutekly
vesele do kádí kde provádějí očistné koupele
Nízko mrzne a vítr hrá na kvílivé ukulele
Penízky slunce se v tvých dlaních rozkutálely
Slunce tvých vlasů září dál chrpy tvých očí kvetou
proč bych se podzimu bál Miluji tě řekneš holou větou
NĚCO Z HAPKY A HORÁČKA
Jsi holka fakt senza blonďatej unikátní kus
všechny proporce jak mají být na svým místě
dokonce jsi na mne mrkla to vím jistojistě
já si však zpívám svoje hrabětovský blues
Děvče tolik věci ti nemohu koupit Štěstí je krásná věc
v týhle době ani tvejm dětem promiň prostě spadla klec
CO NENÍ VIDĚT
Závist je bledá paní ve fialovém hábitu
účetní co spočítá vám i párátko do pusy
Ještě jednou výborného caffé latte loknu si
a směji se že zapomněla moudrost hobitů
Rozdávej to co ti nikdo neukradne čistou lásku
a ber to co není vidět - jemnost ptačích hlásků...
VLNA
Satelit rybníka přijímá signály krás hvězd
a vyskakující ryby chytají komáry ocelové
Kopí rákosí se kymácí a drozd do dubu klove
Měsíc se tváří jako vážný bezchybný věrozvěst
Vyprskla jsi smíchem nad kvákajícími žábami
náhle ticho valila se na nás vlna touhy tsunami...
|
