na další stranu
Karel Sýs
VZDUCHOLOĎ V PARKU
Ukázka z nové knížky
Tato kniha vyšla u příležitosti 100. výročí narození Kamila Lhotáka
Když jsem o vánocích 1955 poprvé otevřel Toma Sawyera s obrázky Kamila Lhotáka, hleděla na mne růžová, trochu pihovatá tvář Becky Thatcherové. Takovou dívku pak člověk hledá celý život. Když jsem se o prázdninách roku 1962 poprvé zamiloval, našel jsem v knihovně rodičů svého kamaráda ve Strakonicích, kde jsem byl na cyklistickém výletě, knížku Explorer III. Ta kniha vyšla v roce mého narození a na její obálce právě plnili žlutý balón. Balón byl připraven k odletu do stratosféry, byl červenec a můj život začínal. Tehdy jsem si předsevzal, že poznám onoho malíře, který vytvořil mně tak blízký a povědomý svět. Také proto dnes mohu sedět s Kamilem Lhotákem na motocyklu a věnovat mu tuto knihu.
K. S.
Narodil jsem se na Letné, ale dětství a mládí jsem prožil v Nuslích-Údolí. Tato čtvrť byla kolébkou mé fantazie. V devíti letech jsem se vznášel v prádelním koši nad Afrikou a o rok později jsem s doktorem Radvanem cestoval na Mars, kypící tajemným životem. V té době ještě existovaly a jezdily motocykly vyrobené před rokem 1910, při jejichž rozjíždění jsem byl často svědkem rozhořčeného zápolení člověka s hmotou. Mnohokrát hmota zvítězila. (Vítězství spočívalo v tom, že stroj nebylo lze uvést do pohybu.) Většinou však zvítězil člověk - a pak jsem s nadšením a vždy znova pln úžasu pozoroval, jak se ta hřmotící a kouřící mašina začala poslušně pohybovat. Víc než o deset let později jsem začal malovat kočárky, střechy, komíny - dílny, vrata, písčiny - jehlany, tropy, muzea - ponorky, skříně, letadla - asfalt, nádraží, pohovky - pneumatiky, paláce, semafory - plavatky, vzducholodě, balóny - automobily, Měsíc, topoly - jednoruké slečny, motocykly a kola. Zmizelé ohrady, kůlny, boudy a dílny na dvorech činžáků od Smíchova přes Vyšehrad a Nusle na Vinohrady a odtud přes Žižkov a Libeň do Holešovic.
Kamil Lhoták
BUNN-HILL
Každý obraz je protržený obal ráje
vykázaného vynálezcům
kteří přemohli hluchotu a slepotu
vady chůze i stesk po vznášení...
Ale andělé
bílé krvinky vyššího těla
se slétnou na otvor
odstrčí poslední svědky zázraku
a rychlými tahy ho zacelí
ZE ŽIVOTA BALÓNU
I.
Takové malé
gutaperčové nic
splasklá plíce
už zasazené
ale nevzklíčené
semeno výšky
II.
Dýchání z plic do plic
francouzský polibek plynárny
vyvolá ze zubaté ohrady
plápolající jazyk
Biceps dobře živeného homunkula se nalévá
Smetana vodíku
vyplouvá na mléko vzduchu
III.
V peci času
kde se obracejí v prach
zlaté verzálky jmen
a kde letopočty křupou jako preclíky
kráčíš ty
v azbestovém hávu
Fénix myšlenky vzlétá
VZLÉTEJ TOUHO
Přiletěli jsme ve svátek
do náprsní kapsy Benátek
V půl osmé ráno ještě Praha
pusu ti posílám matko drahá
Do břicha ručku kořaly
ať pohled z výšky nebolí
Pod námi pole lučiny
strach do začátku svačiny
Pivečko salám dovolí
obdivovati okolí
Můj bože pusť nás přes hory
ať nespadneme na rohy
A hlídej každou kapinku
náladového benzínku
Jsou obličeje jemnější
a naše činy světější
Sladko je od země matičky
však lepší být na ní celičký
Světýlko Ve dvou minutách
přistanem v Itálii Ach
a Benátčanky kryje jen
jemné dosednutí a šátek z pěn
NOVÝ VĚK
Cíl
je jen metál
zavěšený na zádech
chvátajících chvil
A přece
díky že jsem žil
že jsem se přiblížil
ORVILLE WRIGHT
Jsme vpiti do země
jak tajné sdělení do pijavého papíru
Většině z nás sudičky řeknou:
dýchej a kráčej
Ale jen jednomu řeknou:
nadechni se a leť!
Takový člověk pak chodí po zemi
jako po plátech pece
a kdesi v mozku mu raší
rudiment křídel
Jejich tlukot ho vzrušuje víc
než tlukot milenčina srdce
A tak se i s bratrem odebere do pustiny
Severní Karolíny k místu Kitty Hawk
kde slídí pouze bělmo moře
většinu roku oslepené pískem
a 17. prosince 1903
se vznese do vzduchu
přistane a opět vzlétne
zase přistane a vzlétne do třetice
Jeho úděl mu už neuteče
Opasek poprvé utažený kolem pasu gravitace
měří 163 metrů
HERBÁŘ VZPOMÍNEK
Takovou dívku jsem také kdysi vítal
taková dívka mi také kdysi mávala
Podle toho jak se otáčel
dvojlomný hranol prázdnin
Plamen těch let je stažen
olej došel A kdo by věřil
že zbylo víc než kradmý polibek
šustot slzy a plachý skřípot dveří
|
