na další stranu
Jaroslav Holoubek
ČEKÁNÍ
Pod novoveským lihovarem
u potoka
jsou rozloženy všechny dobré úmysly
a dopis pro tebe.
Krčí se tu Češi schovaní před zbytkem světa
a vyplivují chuchvalce národní hrdosti.
Máváš za autobusem se studenty gymnázia,
v trávě se množí infekce budoucí gramatiky,
slabiky vzlétají ze rtů jako motýli.
Před pomníkem padlého rudoarmějce
se válejí feťáci
a zabíjejí čas.
Jenže Godot nejde a nejde.
Na kolejích leží posel dobrých zpráv
a nakažlivá virová epidemie těch špatných
ne a ne se přiblížit k bodu zlomu.
U zazděných dveří cikánských bytovek
zaútočil štáb televize Nova,
osoby a obsazení předčí všechna očekávání,
kruh se šíří donekonečna dál a dál,
nebe peklo ráj.
Odkládám do trávy řetězovou pilu
a piju čaj z plechového hrnku.
I když to tady znám jak svý boty
našlapujeme ztěžka mezi loutkami,
dost na tom, že smíme volně pobíhat.
Na beatnické koruně dětství stopy naší krve,
Gary ze San Franciska odepsal,
že čím víc dávám, tím víc mám na rozdávání.
Nula od nuly pojde.
Do třídní knihy zápis, že holub už je zase na střeše.
Za oknem kostela se vyklání křídlovka
a nátrubek už léta vyhlíží, kdo by ho olízl
a zahrál svatým do pochodu.
Z veršů mi zbylo na rtech jen pár slin,
Oh when the saints go marching in.
|
