na další stranu
Jaroslav Holoubek
LETECKÝ DEN NA HLAVNÍM NÁDRAŽÍ
/Surrealistické ozvěny Zlaté Prahy/
Narozeniny jsou neovladatelný dopravní prostředek
na cestě od zrození k smrti
jednou ho táhnou hlemýždi
jindy zas ženou chrti
V sobotu odpoledne tančí staří lidé
ve Fantově kavárně na Hlavním nádraží
vybagrovaná nástupiště jako po válce
K vzletům a pádům je láká dopis v obálce
a milostivý osud jako závaží
Mašiny na kolejích železo k železu se tulí
chvílemi strojvůdci chvílemi kočí
a pod škraboškou Praga Mater Urbium
zlověstně mrkající Wilsonovy oči
Pomačkané tváře se při tanci tisknou jedna k druhé
hluboké vrásky do sebe zapadají jako suchý zip
a želví krky se stříbrným kruhem
vynášejí jejich pohledy vzhůru do kupole
ke korunám lip
Všechno je jak má být -
letecký den
dramatické mraky
turisté s kufry na kolečkách
Reverend, filmaři, profesor, lovčí z Hluboké,
režisér, myslivci, ředitel pojišťovny, novináři
A nějaké ženy…
Všichni tančí spolu
karlovarský swing
dopředu dozadu
nahoru a dolů
Na mostě k lidem propadlým do cizích vesmírů
hledají smysl v posuvných myšlenkách
A nalezené objekty? Na misce vah
jen fixní idea a jasnozřivé bludy
Utkvělé představy odlétly
Vydejme se tudy
za samoznaky vezdejšího světa
Ve snech se někdy zdá co bylo a podruhé co bude
a ke vší bídě
groteskně absurdní vzpomínka
na zběsilý tanec na Národní třídě
v čele studentské demonstrace tenkrát v listopadu
Roztržka mezi hercem a dekoracemi
Kdo stál vzadu?
Alkohol kokrhá!
Pivo se řine z žil jak slzy radosti
a stříká na nízko letící stíhačky
Tekutý život
Všechno je pryč
Musíme jít
Kde domov můj? Kde domov můj?
Bičíkem švihá praotce Čecha do tváří
Země lehká domov tvůj
Říkáte jinde? Jinde je tady!
A kdyby ne –
tak luna rozzáří
okna do zahrady
věčnosti
Za Týnským chrámem
srstí ze zlatého tygra si leští zlatou trumpetu
Té noci Kristus zase slezl z kříže
a samou radostí že už jsme tu
všichni celá rodina svatá
začal nám ukazovat
jak je svět nedozírně líbezný
a Praha zlatá
|
