Eva Denková-Poláčková

Dobrý den,

máme tu jaro, a proto Vám posílám několik svých příspěvků s jarní tématikou. Opojená rozkvetlou přírodou, stále žasnu nad její krásou.

S pozdravem
Eva Denková-Poláčková

JARO

Drdůlky
hnízd
ve spleti
keřů.
Dovádění,
křik,
ptačích neposedů.
Sluneční svit
pupence
otvírá,
pomalu
den
zas přibývá.
Rozcuchaná
tráva
se teplem
učesává
- do vlasů
vpíná
ozdoby.
S umytou
tváří
zem
si zazívá.
- Jaro
se vrací
k nám,
vůbec
se nezlobím.

ZAHRÁDKA NA JAŘE

Žlutavá zlatice
s šeříkem
zápolí,
kdo z nich dvou
nejvíce
jarní vzduch
rozvoní.
Koniklec
na skalce
nadbíhá fialce
s chlupatými listy,
svým šarmem
si je jistý.

Narcis
zas klaní se
bělavé ladoňce,
obdivuje na ní
její štíhlé
proporce.
Strakatý tulipán
v tvářích má
ruměnce,
když přímo
do očí,
dívá se
pomněnce.

V objetí plamének
žhavé jsou
kameny,
- květy se rozvíjí
a planou
vášněmi.

MRAKY

Bělavé. Šedé.
V blankytu bledé
mraky
pomalu plují
oblohou.
Západem slunce
prosvícené,
čím dál víc
nocí
potemnělé
se mísí
s tmou.
Pokorné. Tiché.
Zkrotlé. Jihnoucí.
Beránci
mizí
za ohradou
noci.

FIALKY

Poznám vás
po vůni.
Když tráva se
ještě nadechuje
navoněné
fialové pentličky
do vlasů
si uvazuje.
- K potůčku
si vás chodím
prohlédnout.
Několik kvítků
si nechám
na památku.
- Violky vonné,
vás nelze
přehlédnout!

BABOČKA ADMIRÁL

Třepetáš křídly,
poletuješ
nad vlčím mákem
- nad obilím.
S bodlákem
chvíli koketuješ.
Jsi babočka
admirál
- snad se nemýlím.
Upíjíš nektar,
houpeš se
na okvětí,
z pestrých křídel
rosu otíráš,
než posílen
dál vzletíš.

LÍBEJ MĚ

Líbej mě,
líbej,
nepřestávej.
Polibky
na rty
sladké
mi dávej.
Něžné
a hravé,
vzrušující.
Ohnivé.
Dravé.
Pulsující.
Přitiskni
ústa
a zavři
oči.
Nech jazyk
prorůstat,
svůj
jemně
k tvému
stočím.
Líbej mě,
líbej,
vášnivě
a dlouze.
Nechej
vzplát
city,
vzdej se
lásce,
touze.