literární časopis založený v roce 1964

DIVOKÁ VINICE, aktuálně

30.04.2026 - Dušan Spáčil o Jarce

Zádrhel času Největší proměnou ze všech mých dávných přátel prošla Jarka. Občas jsme... Více »

15.04.2026 - 93. babybox Karla Severina otevřen v Sušické nemocnici. Hlavním dárcem je Jana Kozmová z Prahy 7.

Děkuju panu řediteli doktoru Romanu Vanžurovi a dalším pracovníkům Sušické nemocnice ... Více »

14.04.2026 - Most přes vody času

K Paulu Simonovi mám zcela speciální vztah. Jako kluka mě okouzlila LP deska Simona a... Více »

SLOVO ÚVODEM

Dodržuji všechna vládní nařízení a posílám vám, moji milí a věrní čtenáři, 111. číslo Divokého vína, vašeho časopisu, který některé z vás provází už 57. rokem, tedy od 19. září 1964. Mnozí z autorů, troufám si napsat, obsadili nejvyšší stupně literárních velehor, jež ovšem v českých a v moravských kopečcích dorostly pouze 1600 metrů. Nikdy jsem se nebránil publikovat slovenské autory, kteří mají příležitost vyšplhat se ještě o stovky metrů výše.
Klávesnici počítače jsem pečlivě dezinfikoval, u tohoto bájného přístroje jsme nikdy nebyli více jak dva a dodržovali jsme předepsaný dvoumetrový rozestup. Zkrátka, aby bylo všechno lege artis. Řídil jsem se vládou a odborníky denně se měnícími příkazy. Věřím, že se Divokým vínem číslo 111 nenakazíte!
Najdete básničky Jiřího Žáčka, Karla Sýse, Evy Frantinové, Dušana Spáčila, Zory Wildové (která mi ji dokonce nadiktovala po telefonu). K vyjmenovaným přidám také Oldřicha Damborského, talentovaného moravského vinaře, jehož si vážím velmi velice. Když mě osobně navštívil Štěpán Votoček, můj přítel a lékař, potěšil mě, když našel ve starých tištěných číslech Divokého vína texty své maminky. Nemám problém přečíst si básničky Bořka Mezníka nebo Michaela Lorence. Opakovaně napíšu, že nepovažuji všechna díla za velkou literaturu. Ponechávám na vás, abyste rozhodli, které texty patří do karantény a nenakazili se jimi.
Olga Nytrová, její choť Václav Strachota a Františka Vrbenská připravili rozsáhlou studii o bájných zvířatech, jež všichni znáte. Určitě ji nepřehlédněte. Budete mile překvapeni!

František Cinger se ve svém článku věnuje mytickým chimérám. I s nimi je potřeba se seznámit.

Fotografiemi doprovází autory Tomáš Janíček, jehož mi doporučila prostějovská fotografka a autorka Divokého vína Pavlína Novotná.

Zvláštní galerie je věnována fotografiím Adriana Švece. Adrian je žákem mého fotografického rádce Jindřicha Štreita, který rovněž ke galerii obou fotografů připsal svá zkušená profesorská slova. Děkuju, milý Jindro!
Již po několikáté vás zvu k přečtení recenze prof. PhDr. Milana Nakonečného, svého vysokoškolského učitele a celoživotního přítele. Milan Nakonečný je nejvzdělanější a nejmoudřejší ze všech, které znám, takže předesílám, že čtení jeho textu není snadné. Děkuju, Milane!
Moji milí, prosím, abyste bez obav „listovali“ 111. číslem www.divokevino.cz, jež možná není zcela sterilní z hlediska morálního a etického, ale nehrozí vám nákazou v oblasti epidemiologicko-politicko-komerčně-psychotické situaci, kterou si užíváte každý jinak přiměřeně vyděšeně.

Ludvík Hess