na další stranu
Michael Lorenc
KAM
Kam půjdeš dnes večer
kolem řeky,
pod mosty,
když jsi už vzdálená
a já teprve nedaleký,
kladeš nohu před nohu
v mlze, v bílé tmě,
jako bys šla pro návleky
v léčebně,
křivolaké uličky tě navigují
k roznoženým náměstím,
podělí se postoj spatný
o milostné msty?
Jako bys už zacházela
za horizont událostí,
po kterém se povalují
hadry, kůže, kosti.
NÁVŠTĚVA
Po přehnaném uvítání
strohé loučení,
nemůžeš-li milovat lidi,
miluj kameny,
bez lásky k lidem,
které jsi miloval,
usínáš s klidem
litého olova,
hmatáš jen po tom,
co je po ruce,
nahmátneš proton,
pohmatemzazděný
v opuce?
KUBISTICKÝ OBRAZ
Po ledovém oválu
kroužili jsme pomalu,
když rozdala lásku,
citem cinklé cyankáli,
projel mnou blesk
a něco ve mně spálil,
po třiceti letech
na tom samém místě
amplituda periody:
mladý bruslař padá,
vyzouvá se z nesvobody.
UM
Říkají,
že nejsi nic,
že skončíš u slepic,
že nejsi ani kaštan
v žaludku kance,
že nejsi ani skvrna na slunci,
ani sluneční protuberance,
vejdi do vinic,
akrobat na laně,
a vyber z haldy skic
tu, která je na ráně,
řeknou:
prázdný prostor, vakuum,
ničím zničené něco,
někoho nicotný um.
|
