|
na další stranu
Michael Lorenc
PŘÍLIŠ
Už neumíme prožít
pojem
jako věc,
už neumíme k sobě
padat po hlavě,
byli jsme
příliš čistí,
jsme
příliš komunisti,
je příliš katastrof,
příliš skandálů,
prýští
příliš nenávisti,
už neumíme žít,
ani dožít
v polétavém listí.
OSTRAVA
Věž staré radnice,
děvucha šumná,
pamatuje Bezruče
i Zaorálka,
přišli včas,
to jen hodiny se předběhly,
kdy bude mír
a kdy válka
prozradí prameny
zmařených životů,
vyvěrají v šachtách
tisíc metrů pod zemí.
BARVY
Kdybych maloval keř,
převlečený za strom,
zvolil bych barvu
moře pěti zemí,
kterou by si námořníci
osvojili jako nástroj,
kdybych maloval strom,
převlečený za keř,
zvolil bych barvu
země pěti moří,
kterou by si prospektoři
podmanili zrakem.
SOUD O SYNA
Všechny cesty,
po kterých ses vydal,
vedou k tobě,
nelze vyloučit,
že budeš nadále nocovat
v jezevčí noře,
kterou původně kopali
jako hrob,
neboť špinavci,
v čele s tvou matkou
a jejím prohnaným šamstrem,
s goebbelsovskou demagogií
prohlašují před porotou:
nikoli Tommaso Campanella,
to my jsme ustavili
Sluneční stát.
VEŘEJNÉ LÁZNĚ
Barák z červených cihel,
za oknem tramvaj
napůl dřevěná,
dívka z lázní voněla
všemi procedurami,
já v kožichu s beranicí na hlavě,
ona nahá
s beruškou ve vlasech,
chtěla přijít o panenství,
nebo chtěla dešifrovat
ženství jako podobenství
o kráse?
LOVE STORY
To nejsou saze v očích,
to jsou těžní věže,
v kterých jsme se milovali
bezelstně a svěže,
to nejsou saze,
to je tělo na podlaze,
návrat ztraceného syna
otec draze zaplatil,
to nejsou saze v očích,
to je děvče na kolejích,
srdce zasažené bleskem,
steskem umírá,
to není memento mori,
to chachar budí z kómatu
své Mariánské hory
s lagunou magnátů.
LIDICKÉ NÁMĚSTÍ
Tramvaje rozryly pole
a hned je z něj bulvár,
z ptačí perspektivy lán
s boží mukou
uprostřed,
slunce trpělivě rozplétá
tkanivo kouře
v diaspoře
vztahů bez lásky,
v maškarním reji
probleskuje Sutomore střech,
zvětšené o naději.
HLUČÍN
Až zbořím hráz
z čtyřstěn metanu,
postavím sirnou zeď,
o kterou se opřou
chachaři ze Slezské,
končí období mladosti,
nastal čas rozhodnutí,
ultimátum
gabro varanů,
kolem točny na konečné
nekonečno,
to jen v srdci
není k hnutí.
ZÁPOČET Z PŘÍBĚHŮ
Než mouční červi
objeví červí díru,
Červotoč ukáže k počátku
okovanou botou,
záhy zářné zítřky
vpadnou na scénu
v piškotech tanečnic.
Až koronavirus
dořeší nedodělky politiků,
vraťme se k špitání
baletních špiček,
nic míň, nic víc.
HULVÁKY
Baráky
z červených cihel,
mezi nimi koleje
pouliční dráhy,
nebe
nejsou tramvajové troleje,
kolejiště není stružka
palmového oleje,
míjím těžké váhy,
odpoledne
umouněné horníky,
večer
vymydlené vrahy.
VÍTKOVICE
V krajině,
na které už nezáleží,
váží
váhy těžních věží,
těžní věže na pozadí
válcovaného plechu
leží
jako bábovičky mechu,
božská mana
sytí vrabce
na rezavé rouře,
prachy už dávno
rozhodly za nás…
Jak daleko je moře?
GRADACE
Komu se dnes v noci zdáš,
v noci
z plášťů do deště,
komu se odevzdáš,
když tma je plášť,
v kterém vraždil Orestés,
po obloze,
rozdrolené na drony,
lezou švábi mraků,
děsí démony,
bezvýchodnost čouhá
z každé ulice,
první stupeň stupnice
- a jsou jich tisíce.
PRÁVĚ TEĎ
Budoucnost přede mnou,
historie za mnou,
polštář zevnitř vyšívaný
nad kostrou podzemních štol,
koróna kolem srdce,
kniha bez písmen,
kapsa,
na níž stojí Kapitol.
DOLCE FAR NIENTE
V zemi,
kterou považuji za svou,
světlo
řečištěm myšlenek,
v rybníce pojmů
rejdí ryby dojmů,
jaká svornost
v české dumě:
ničemu nerozumět!
ÚKON
Les cigaret,
filtry nahoře, filtry dole,
mřížka,
vyskakující písty
parního stroje,
samota
samotou škrcená,
strniště
pod pěnou paranoie,
břitvou je žena,
přichází ke mně
pokorná jak jehně.
BRÍFINK
Stojí tam jak svatí za dědinou,
drzost jim vydláždila cestu,
zvolení lidem
/lid se zase vyznamenal,
místo chlapů zvolil penál
na suchý zip/,
je to relevantní,
Kalousek je v pohodě,
náhodě se čelit nedá,
běda, běda,
rusalko bledá,
bude líp.
OBJEDNÁVKA
Jelikož nechali pootevřené dveře,
viděl jsem do kuchyně,
kuchařka,
právě se vrátila z WC
a neumyla si ruce,
hadrem z podlahy
utřela prkýnko,
na kterém pak nakrájela cibuli,
zaplatil jsem a odešel,
ale moje objednávka
platí dodnes
jako výstraha všem, co mají hlad
a chtějí se beztrestně najíst.
BLAHODÁRNÉ KALORIE
To není restaurant Moskva
na Příkopech,
kde podávali výživný
boršč se šlehačkou,
to je mléčný bar
na Lidickém náměstí,
kde nabízejí koktejly
zároveň
s nutričním dekoltem
barokní divy
za pultem.
ABSOLUTNÍ RÝM
Není déšť,
je jenom pršení,
není Dunaj, Hron
a není Budapešť,
je jenom brlení,
není jiskření
dešťových kapek,
závlaha bez vláhy,
je jenom Antonín Kapek,
primátor bez Prahy.
STAŘÍK
Už se nemohu
na sebe spolehnout,
zapomínám,
jdu do kvelbu a vidím,
že jdu jinam,
měl jsem ženu,
syna, tchýni,
mám jen chlívek
a v něm svini,
tam, kde dlely křivky něžné,
stojí hole rovnoběžné.
NEVIDITELNÝ NEPŘÍTEL
Války o ceny, o cla,
o území, o sféry vlivu,
o národní zájmy, o přírodní bohatství,
o běžence, o prestiž,
o ideologii, o svatou zemi,
války s teroristy, války s Babišem,
války zbrojařských firem,
svaté války, náboženské války,
války naftových magnátů,
války proti změnám klimatu
a budoucí válka
všech proti všem.
Nebylo by lepší
vzít lopatu
a zasypat tu černou díru
jako
po koronaviru?
|
