na další stranu
Vladimír Stibor
V OČÍCH SRN
V očích srn
plavou slzy modliteb,
slzy z tekutých krystalů,
jako když se zastavíš na rohu,
pozvedneš šerpu nad hlavu,
i kdyby to měla být
jen krajka z noční košile.
PROTI BOLESTI
Proti bolesti
můžeš poslat nás samotné
bez doprovodu plaček,
bez hasičské hudby,
co hraje do kroku.
II
Proto bolesti
můžeš za křtitelnicí
líbat jiným bohům nohy
a nikdo se to nikdy nedozví.
III
Proti bolesti
můžeš vydat čestné prohlášení,
soupis daní v dětské písance
a také smíš rozhrnout záclonu v ložnici,
kde kdysi dávno přespávali motýli.
Pak uschli,
pozvolna měnili se v prach,
nakonec se do nich dalo psát
i prstem od krve.
IV
Proto bolesti
můžeš se vzepřít na zadní,
pilovat sny jako mříže;
možná je posvětí obloha jen tím,
že je zastíní.
V
Proti bolesti,
má drahá,
budu potřebovat všechny tvé rty,
vůni podbřišku,
jablka,
co jsem nechal ležet na zemi
a také řeku,
co se hemží lodičkami z kůry.
VI
Proti bolesti
mohu poslat šestou legii,
tu poslední z posledních;
jsou v ní největší
a nejrychlejší běžci k pohledání
polití slunečním potem.
Nad ránem seběhli z písečných dun.
Zachráním-li tě,
mohu zůstat sám.
Mám strach.
|
