na další stranu
Vladimír Stibor
SVÍTÁNÍ U ŘEKY VÁH
Jakmile jedno srdce dohoří,
druhé už zase stojí v plamenech;
rdí se jako štiky chycené a upytlačené
v píscích i v tůních řeky Váh.
Třetí den
chtějí ještě jednou
vyplavat na hladinu.
O NOČNÍ LÁSCE
Přespává v mém náručí,
se sny pinká kuličky.
Ke snídani si poručí
vše na pepři i polibky.
Polibky dlouhé, nejhlubší,
nechané tmě napospas.
Rozdává slova vezdejší,
chvílemi mlčí, ochlazuje jas
jen tím, že ze rtů smývá oblohu;
tu první, chladnou, co přijde po bohu
a nechá nás znovu za oltářem krást…
Chodit s paklíči a nechtít náhradu
za bodné rány z dobrých důvodů.
Je víc než nahá uvnitř nás.
BÁSNIČKA O KONÍCH
Navracíš koně
do krajiny pozdních zpráv,
zaplať pánbůh za ně.
Je to už rituál;
ti koně,
co mi nejdou z hlavy.
V noci mi píšeš na facebooku
Jsi nebývale zkoušen a milován.
Neboj se,
až se bude lámat chléb,
nebude zdoben drobenkou.
|
