Kateřina Lužná

VŮNĚ

nebe se rozbilo
z uvařené oblohy prší útržky včerejšků
zemí spoutanou do chodníkových zrcadel
se plazí pozlacení hadi
pro malé romské oči

z hlíny roztřesenou trávou vzlíná vlhkost
sytému větru
za oknem
vzňala se plamenem vůně
a všechny stromy jsou jí pohlcené

14. 5.

ženám
vzkvétají svobodou rozhořelé vlasy

ženy
berou do náručí těžké svazky větru

ženám
se horkem tříští kalendáře

ženy
cítí na klapkách klavírů neviditelné prsty

ženám
vpadají bez milosti do tváří hrsti ožehlých bezů

ženy
hladoví

PODIVNÁ PACHUŤ V ÚSTECH

živené mezi zuby drceným ledkem nadávek
a zalévané sarkasmy scezenými koutky úst

raší mi pod jazykem slovo

jak nitroglycerin
jak šém

rozbalené je nahé tak povědomé písmo

nekonečně zastaralý font
nekonečně zastaralý šepot

lásko

Ostatní tvorba Kateřiny Lužné publikovaná v Divokém víně:
DV 95/2018: Protokol a další
DV 88/2017: Modlitba pohanek a další
DV 85/2016: Odpoledne a další