na další stranu
Kateřina Lužná
VŮNĚ
nebe se rozbilo
z uvařené oblohy prší útržky včerejšků
zemí spoutanou do chodníkových zrcadel
se plazí pozlacení hadi
pro malé romské oči
z hlíny roztřesenou trávou vzlíná vlhkost
sytému větru
za oknem
vzňala se plamenem vůně
a všechny stromy jsou jí pohlcené
14. 5.
ženám
vzkvétají svobodou rozhořelé vlasy
ženy
berou do náručí těžké svazky větru
ženám
se horkem tříští kalendáře
ženy
cítí na klapkách klavírů neviditelné prsty
ženám
vpadají bez milosti do tváří hrsti ožehlých bezů
ženy
hladoví
PODIVNÁ PACHUŤ V ÚSTECH
živené mezi zuby drceným ledkem nadávek
a zalévané sarkasmy scezenými koutky úst
raší mi pod jazykem slovo
jak nitroglycerin
jak šém
rozbalené je nahé tak povědomé písmo
nekonečně zastaralý font
nekonečně zastaralý šepot
lásko
|