na další stranu
Dušan Spáčil
ZPOVĚĎ ČERVA
„Samozřejmě že jsem v něm nechyběl.
Vždyť to bylo jablko poznání!
Jenže když do něj Adam kousl,
andělé začali lítat jako světlice při cvičení,
plamenný meč připálil Evě trvalou,
a had se radši tvářil, že je frkačka z pouti.
Nebylo divu, že ten nezdárný syn nečekal,
natáhl adamky, aby nebylo vidět,
jak ho má strachy malýho,
popadl milostivou
a zmizel za ostnatým drátem.
A co já? Musím teda říct,
že Adam to jablko
neodhodil zrovna ohleduplně,
navíc jeho trojka vpravo nahoře
mi dost nepříjemně pochroumala zadeček...“
Byl to ale rajský plod!
O pár zlomků nekonečna později
z hnoje vyletěl krásný motýl
a usedl na boží předloktí.
Pán pokýval hlavou.
CHYTRÉ ŘEŠENÍ
Přijel vozem SMRT pro dvě
ovšem hned vylovil svůj SMRT foun
řešil totiž SMRT projekt
jenž by měl mít SMRT řešení
přinesl si SMRT food
nebylo divu byl opravdu SMRT...
hergot co je s tou klávesnicí?
(Usmál se a vycenil
zub času)
JEDNA BÁSEŇ
Tahle báseň,
je jedna baseň.
A protože ji píšu
do esemesky
(a protože hodně pamatuju-
dokonce i stará pravidla)
je to i bazén!
Jenže basén,
v němž v horkém dni
dovádí v modré vodě
půvabná slečna jen tak,
je proste jedna báseň.
(A to i přesto,
že ve skutečnosti
Je v tom rybníčku
jen tlustá ochechule
v jednodílných plavkách)
DŘEVORUBECKÁ
Večer jsem vyrazil na houby
- tohle byl ale divný les,
lístek se nehnul, jelen netroubil,
satani rostli do nebes.
Na větvi havran bědoval
dvojhlasem se třemi sýci,
z výšky to celé sledoval,
smutný chlap na měsíci.
„Proč tu jsou samé vývraty?“
ptám se hajného – toho, co sekeru nese,
rameny krčí: “To máš vědět ty,
kácí se ve tvém lese!“
A jako teskný madrigal
z houštin se ozvaly rány,
nejsem však baba: hledám dál
pod padlými velikány.
TICHO
Jednou mu řekla
Budeš už konečně ticho?!
Neváhal a poslušně se rozhostil.
Nejenže se stal
jedním z nejlepších tich
na Královských Vinohradech.
Pracoval na sobě
a tak brzy dokázal,
být nejen tichem mezi milenci,
kteří se dívají do očí
přestože jim na stolku stydne káva
ale taky tichem hloubavým,
zatímco její kamarádi
vedli v kavárně Louvre
povrchní debatu
o erotickém názvosloví.
Na demonstraci pak proslul
jako ticho znepokojivé,
a skutečně světovým
zkormouceným tichem
dokázal být na pohřbech lidí,
které vůbec neznal.
Když ho opustila,
zmohl se i na moc pěkný
němý výkřik.
|
