na další stranu
Dušan Spáčil
ODHALENÍ
Stálo tam nějaké molo. Asi u moře.
Starý rybář zrovna mávl prutem.
Koukal jsem,
jak mu splávek hned zaťukal,
a rozběhl se po hladině jako uspěchaný vláček!
Možná to ale proběhlo na letišti Točná,
Splávek byl pruhovaný látkový rukáv,
ten, co se s ním měří dlouhé lokty větru.
(Třepetal se na sloupu na konci dráhy
jako koroptev chycená na honu do sítě.)
Jisté tedy je, že foukalo.
A byla zima.
Táta mi proto dal
na záda svou červenou flanelovou bundu.
Teď si ale uvědomuji,
že to byl spíš zelený utahaný hubertus,
co mu chyběly dva knoflíky.
Trčel pořád na věšáku ze srnčích parohů v předsíni
a v kapsách měl vždycky drobečky Taras Bulby.
Čichal jsem tu vůni
dávno uhašených dýmek
a bylo mi sladce,
jako když jsem dostal angínu
a mohl jsem
číst si ještě v devět večer
na křesle v obýváku
Tři mušketýry po dvaceti letech.
O chvíli později
na to místo dorazila maminka,
měla čerstvou trvalou,
šedý kostým a hodně červená ústa.
Usmála se mile
jako krásná Audrey Hepburn.
Byl jsem opravdu šťastný.
Teď přece půjdeme
všichni tři
společně na Belmonda!
Pak se to přetrhlo jako film na celuloidu.
Ta paní ve snu
měla teď béžovou minisukni
blond mikádo a na hrudi
dvě kopule
chrámu Vasila Blaženého,
Vůbec jako máma nevypadala,
i když jí tatínek říkal miláčku…
Naštěstí jsem se probudil.
„Co já se na tebe ještě všechno nedovím!“
pomyslel jsem si.
|
