literární časopis založený v roce 1964

DIVOKÁ VINICE, aktuálně

05.12.2024 - Nemocnice Litoměřice získala babybox nové generace

Přípitek

Tradičně na Mikuláše 5. prosince ve 12 hodin představil Zdeněk Juřica - MONTE... Více »

29.11.2024 - Requiem za Danielu Hodrovou v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně

... Více »

28.11.2024 - Píše mi Ondráš, autor knihy Malé dějiny valašskéj dědiny

Milý Lu, posílám Vám pár vět ke knížce Malé dějiny valašskéj dědiny. Jde o několik ... Více »

26.11.2024 - V Nemocnici Litoměřice instaloval Zdeněk Juřica babybox nové generace.

Původní bedýnka zřízená v roce 2010 má mimořádnou vlastnost. Za 14 let do ní nebylo o... Více »

Slovo úvodem

Na každém čísle čtenáře zaujmou nejprve fotografie a obrázky. Texty se dají přelétnout, nebo vynechat úplně. A tak jsem byl šťastný, když mi můj dávný oblíbenec Miroslav Barták poslal své kresby. V šedesátých letech jsem nad nimi jásal, směřovaly do černého humoru a ten byl na přelomu šedesátých a sedmdesátých let středem našeho zájmu. Obdivoval jsem pevnou a jistou kreslířovu linku a nebyl jsem jediný. Miroslav Barták se narodil 1938 a původním povoláním je námořník. Detaily neznám, ale požádám jej, aby o sobě něco napsal. Jako výjimečnost zařadím Bartákovy kresby do Slova úvodem, aby je nikdo nepřehlédl. Jsou poněkud jinak zaměřeny, ale v archivu a v Antologii Divokého vína najdete i jeho výše zmiňované obrázky.

Připomenu fotenky zprostředkované Jindřichem Štreitem, které vytvořil jeho žák Alexander Rehorovský.

V Divokém víně 105 najdete opět fotografie Martiny Koubkové, dojaté opuštěnými zemědělskými objekty.
Vrcholem ve výtvarném umění čísla 105 jsou jistě ilustrace doplňující rozsáhlou studii o kentaurech Mély (Emila) Machálka, mého celoživotního přítele a spoluzakladatele Divokého víno v roce 1964. Nejvíce mě nadchly obrázky kentaurek, jejichž existenci pro mne objevil až Méla.

Věřím, že Méla splní svůj slib, a bude v oboru koní a jejich výtvarných pobratimů pokračovat v dalších číslech.
Nezapomněl jsem, že Divoké víno se věnuje poezii a literatuře, a tak zdůrazňuji, že v něm najdete básničky Zory Wildové, jež přidala dokonce fejeton, Karla Sýse, Jiřího Žáčka, Oldřicha Damborského, Evy Frantinové, Dušana Spáčila a dalších hvězd. Děkuju Františku Cingrovi za obsáhlý článek o Zdeňku Mahlerovi.
Které básníky můžete přehlédnout, vám doporučovat nebudu.
Skoro všechny autory znovu a znovu prosím, aby se poučili v češtině, neb si připadám často spíš jako korektor, než jako redaktor. Opravovat chyby je vysilující a jsem si jist, že literární autor by se jich měl vyvarovat.

Ludvík Hess