na další stranu
DIVOKÁ VINICE, aktuálně
06.02.2026 - PTEJTE SE - ŽIVOT ODPOVÍ
Olga Nytrová mi píše: Vyšla mi také 33. kniha PTEJTE SE – ŽIVOT ODPOVÍ, spoluautor j... Více »
03.02.2026 - Zase čtvrtého! Přeje mi k narozeninám Rostislav Opršal.
Čas, potvora, nemá zpátečku
- i Pánbůh v tom má konstrukční chyby!
Ale holečku
kdyby ji tak měl...
Jenže to zas bez žádných debat:
kdyby byly v prdeli ryby
nebylo by rybářů třeba.
Prostě ta zpátečka není.
Tak jen rok za rokem vzpomínáme
ty svoje narození.
Co s tím ... Více »
02.02.2026 - Stojím za prezidentem, samozřejmě
Přečetl jsem si tu petici Stojíme za prezidentem. Lidi, tam ale není vůbec nic, s čím bych nesouhlasil!!! Tam dokonce není nic, s čím by kdokoli z mého okolí nesouhlasil!!! To je tak obecné, tak prosluněné, že snad zamáčknu vděčnou slzu. Akorát ta mocná technologie, se kterou se to sb... Více »
02.02.2026 - Jiří Růžička, hudební skladatel, varhaník, můj přítel, zemřel
V pondělí 2. února ráno ve stáří 85 let jej porazila choroba, které se nedá vzdorovat... Více »
Slovo úvodem
Číslo je ve znamení Karla Svolinského. Jeho obrázky mi ze své prodejní galerie www.artbohemia.cz zapůjčil s laskavostí sobě vlastní Vilém Stránský. Všechny je možné od něj koupit. Jako bych Svolinského znal osobně... Leč znám jen jeho Martu. Zatímco Karel Svolinský věnoval Martě desítky obrázků, básniček, ale i fotografií, napsal jsem pro ni jen jedno čtyřverší.
Byla panna — krásná, nahá,
žádným mužem nelíbaná.
Žila v šatech na zakletým stromě,
psala smutně básně pro mě.
Veršíky jsem otiskl v historicky čtvrtém čísle Divokého vína v roce 1964. Nad nimi byla fotografie skutečné Marty.
Marta nás okouzlila oba a jistě jsme nebyli sami. Jenže okouzlení Marty a Karla Svolinského bylo vzájemné… Požádal jsem ji o vzpomínku. Seděli jsme s Martičkou na zahrádce hospody U Holanů v pražské Londýnské ulici, známá pražská advokátka usrkávala bílé víno, já džus, a vzpomínali jsme na společné známé. Marta se vracela nostalgicky do pražské kavárny Slavia, kde ji studil mramor na stolcích do loktů. Taky jsem do té kavárny chodíval, bývala místem schůzek pražských umělců, v našem případě pak těch, kteří se za ně považovali. Vlevo od vchodu do kavárny bývala budka s telefonním automatem a v její stěně zabudovaná prosklená schránka, do níž jsme ukládali zprávy pro kamarády, kde nás najdou, nebo kdy budeme zase ve Slavii. Prostě SMS.
O dva domy vedle hospody U Holanů ve sklepě domu číslo 16 v Londýnské ulici jsem koncem šedesátých let zřídil asi jedinou pražskou skoro soukromou tiskárnu. Mí dva tiskaři – Jarda Bartůněk a Pepík Svoboda - často utíkali do hospody U Holanů na pivo nebo na rum, někdy už bylo zbytečné je nutit, aby se vrátili do práce. Jenom by ničili papír.
Uhlopříčně od hospody přes Londýnskou bývala 1. chirurgická klinika, do jejíž márnice jsme v srpnu 1968 přestěhovali tiskařský stroj Rominor, a mydlili na něm protisovětské letáky.
Další dva domy vedle hospody bydlela moje celoživotní kamarádka Danuška, která o prázdninách rozvážela na dvoukoláku vytištěné produkty mé tiskárny do knihárny a pak zákazníkům. Danuška se věnuje psychiatrii a naše přátelství trvá už skoro pět desítek let. Stará se o moji duši.
Divoké víno 72 novodobého číslování je posledním upozorněním na výročí 50 let od vydání historicky prvního čísla – vyšlo 19. září 1964. Představím vám, moji milí čtenáři, více než tři desítky autorů, z nichž někteří časopis provázejí po celou dobu jeho existence. Bořek Mezník připomíná, že současně slaví deset let publikování v Divokém víně. Nepřehlédněte jeho dost nepropečené verše. Určitě si otevřete Alenku Vávrovou, jejíž kočičí básničky inspirovaly Romanu Štryncl k namalování série obrazů. Určitě jí daly víc práce, než Alence psaní veršů. Těch peněz za barvy a plátno!
Slunečné léto, moji milí!
Ludvík Hess
|
