na další stranu
Martin Honzák
LÁSKA
Část večera
opatrně našlapoval
kolem otázky
jako by mu bylo
blbé
zeptat se přímo
ačkoli náznaky
byly velmi
jasné
Když jsi ji
chtěla slyšet
kličkoval
a pokoušel se
změnit téma
„Hovno, dědku!“
bouchla jsi
pěstí do stolu
a mně
ta míra svobody
ve vyjádření
brala dech
Strýčkovi
se rozzářily
oči:
Rebelku v tobě
vždycky zbožňoval
„Mám tě ráda
a vážím si tě,
můžeš mi říct
cokoli,“
dívala ses na něj
upřeně
a on tedy
vyložil karty
na stůl:
„Čím
chcete naplnit
budoucnost?“
„Láskou,“
usmála ses
„No jo,
ale jakou?
Malou,
nebo velkou?“
„Velikou,“
naklonila ses
ke mně
a dlouze políbila
Pak jsi pokrčila
rameny:
„Nevím,
co bude.
Ale vím,
co je teď.
A je to
nádherný.“
SPISOVATELKA
„Tati,
čím budeš,
až ještě
vyrosteš?“
Zasmál jsem se:
„Já už
větší nebudu.
Leda starší…
Ale stejně to
vlastně nevím,“
přiznával jsem
popravdě
„Já budu
spisovatelka,“
řekla rozhodně
„A co chceš
psát?“
pátral jsem
„N“ „O“ „R“
„P“ a „S“
začala s výčtem
a chvíli pokračovala
pobavilo mě to
„A co ještě?“
byl jsem zvědavý
„1“ „3“ „8“…
dodala spokojeně
„Lidé
chtějí příběhy,
něco,
co je zajímá,
a sami tak
nevymyslí…“
nadhodil jsem
svůj pohled
„Tak to ale
nevím,
co bych psala,“
odpověděla smutně
„Třeba na to
časem přijdeš,“
pokoušel jsem se
podpořit její
motivaci
protože kdoví
kde tyhle ambice
skutečně začínají
a co když
spočívají
ve svobodě
psát
co opravdu
chceme?
VÝSTŘEL
Parádní
technopárty
a mezi všemi
těmi úchvatnými
zvuky
zazněl
výstřel
hlasitý
a přebíjející
všechno ostatní
Na vteřinu
ovládl prostor
a spustil vlny
emocí
do hudby
která však
nezastavila
„Když už mám
zemřít,
tak při tom,
co mě baví!“
smála ses
a tančila dál
a já žasl
jak lze
odrazit
všechny ty
myšlenky
získat převahu
a intenzivně
prožít
každý okamžik
jako by byl
poslední
a tedy náhle
ještě krásnější
PÁRTY
Rozpršelo se
a jen tak tak
jsme se stihli
schovat do auta
„Počkáme,
než přestane?“
Zavrtěla hlavou:
„Chci jet domů,
budeme si hrát
s legem,“
měla Kristýnka
jasno
Cestou
mi povídá:
„Ale nebudeme
pořádat párty.“
Podivil jsem se
že holky
z plastu
nemůžou mít
trochu zábavy
„Víš,
proč ne?“
řekla mi vážně
„Protože v noci
chci spát
a ne tančit
až do rána.“
Zasmál jsem se:
„No to je jasný,
vždyť jsi ještě
malá!“
ale pak mi to
nedalo:
„A kdo ti říkal,
že párty
vypadají takhle?“
„Ty,“
připomněla mi
svůj zdroj
a mě potěšilo
že ačkoli jí ještě
nedokážu vysvětlit
půvab
některých činností
tak na druhou
stranu
se alespoň vyjadřuju
srozumitelně
a pro svá
poselství
získávám pozornost
ZA PŘELUDEM
Lidé často touží
po tom
co nemají
v nevyvratitelném
přesvědčení
že jim zrovna
tohle
chybí ke štěstí
Nedostaví-li se to
dostatečně rychle
hned se hroutí
Ale jakmile se
ona věc
stane součástí
inventáře
promění se
v neviditelnou
a honba začíná
nanovo
Tenhle vysilující
bludný kruh
je zřejmě
pro mnohé
pohodlnější
než si přiznat
že co štěstí
vyvolává
leží úplně
jinde
STRAŠIDLA
Má dcera
z houpačky
zahlédla místo
za plotem hřiště:
„Tati, podívej,
les!“
ukazovala nadšeně
rukou
Zastihla mě
v myšlenkách
na strach
kterého jsem byl
z různých příčin
plný
„V lese žijou
strašidla,“
reagoval jsem tak
spíše na něj
Vážně se na mě
podívala:
„Jen v hlubokém
a černém!“
řekla rozhodně
„Jenže co když
v tom prvním
zabloudíš
a dostaneš se
do toho
druhého?“
zajímal mě náhled
pětiletého dítěte
„Ale vždyť přece
bys ho viděl
a nešel tam,“
nerozuměla
dospělému světu
„Třeba má smysl
tam jít,
bojovat s nimi
a zvítězit,
abys byla silnější,“
zkusil jsem prolomit
dětskou logiku
Vyvalila na mě
své modré oči
plné údivu:
„A proč?
Strašidel já
se bojím!“
a odkryla mi tak
pošetilost
dobrovolné volby
cesty
temnotami houštin
a děsu
když je tolik
nádherných
plných
lásky
přátelství
a povznášejícího
štěstí
O SNĚHURCE
pohádka pro nechápavé dospělé
V jedné mysli
vládla královna
cizích myšlenek
divoce tančící
na jejich ohlušující
hudbu
a jimi
zcela ovládaná:
macecha Sněhurky
půvabné
a milé
žijící v souladu
se svými pocity
jejíž nitro
by celé kvetlo
štěstím
Jenže vládkyně
domněnek
uvízla v zrcadle
povrchních
věcí vnějšího
světa
neboť chladné sklo
jiné
ani odrážet neumí
a stále se jej
ptala
v nekončící honbě
za odpověďmi
Byla dlouho
spokojená
než se její
rysy
rozpustily
v názorech druhých
zrcadlem počínaje
„Sněhurka
že je krásnější?!“
rozčílila se
a zaslepená
hněvem
vyslala ji
s popravčím
až na okraj
říše
své osobnosti
v níž jsou však
obě
tatáž bytost
Je příliš kruté
a nemyslitelné
zavraždit
čím jsme
a proto kat
změnil se
ve strážce
a nechal ji
odejít
do ústraní
Královna ztratila
sama sebe
a poddaným
zavládl
strach
Sytila je jen
chlebem
s příchutí smutku
a se solí
do ran
Sněhurka pobývala
v přítomnosti
dní
jichž bylo sedm
v týdnu
příliš malých
pro mocnou
panovnici
a zlo
zdálo se
vzdálené
nežli ji
navštívilo
a jedem
svých myšlenek
v lákavých soustech
šťavnatého
jablka
zadusilo
poslední zbytky
své příčetnosti
Princezna
se potácela
na hranici
smrti
Volala
úpěnlivě
po opravdovém
životě
protože vlastnosti
temných stránek
nestojí za to
aby se
probudila
Vteřiny míjely
a konec se zdál
blíž a blíž
Vtom na rtech
ucítila
polibek lásky
které byla
vždycky plná
a díky níž
vyrostla do krásy
kterou jí
ona záštiplná
část duše
nemohla odpustit
Dívka cítila
jak sílí
a žilami
proudí jí
opravdovost bytí
Poslouchala
hlas svého srdce
a když dosedla
na trůn
v onom království
zavládla radost
Ačkoli Sněhurka
v nás
se může zdát
slabá
nenechme se
ovládnout
královnou iluzí
a věnujme
pozornost
pravdě
a odvaze
být sami sebou
|
