na další stranu
Martin Honzák
HOUBAŘ
Spatřila jsi mě
jak jdu na houby
pod pár smrčků
na zahradě
protože se mi nechtělo
investovat námahu
dopravit se do lesa
a šest hodin
svého času
promarnit lopotným
pobíháním a prolézáním
hustým porostem
protože tam najdu
to samé co tady
vždyť jsem letos
vyšel už desetkrát
a ani jedna
Koneckonců ušetřím si
čas energii a puchýře
a dosáhnu stejného
výsledku
Cosi jsem nedomyslel
a ani jsem nevěděl
že vůbec něco
Usmála ses:
V lese máš
aspoň nějakou možnost
Ale tam
nic nenajdeš
Líbí se mi
že vidíš
to důležité
co mi občas
uniká
KÁMOŠKA
Dostává příliš
Prostoru
Čeká kdy to se to stane
A ono každou chvíli
Projevuje svou radost
Po svém:
Přeláme nožičky
Neuteču
Utrhne ručičky
Nepřesáhnu
Rozmačká žaludek
Nezažiju
Už se té pitomé
Uřvané bestie
Brzy zbavím
Častěji než dřív totiž
Kochám se v rozkošné
Poklidné zátoce
(Divoké víry
V ozvěně vzpomínek)
V prudkém vlnobití
Jakmile jej rozvíří
Jsem pak o to méně
Rád
Když pak udeří
Cesty se uzavírají
Už za nimi ovšem
Jdu mnohem důrazněji
Díky tobě
Vím o prostorech
Kde není
BURÁNEK
Sedím si
v klidu
když najednou
bandička hlučnejch
mladejch týpků
směje se křupanskýmu
machrování
jednoho z nich
co se vrátil po roce
odkudsi ze světa
vypráví zážitky
a jak jsou skotský
holky prej ošklivý
a moře studený
ale že si žil nad poměry
mrzutě usuzuju
že odchod je vzdálený
půl konví horkého čaje
a tak se pokouším
ignorovat
není to jednoduchý
zkouším nedomejšlet
co schovává
za slovy:
myslím že to nechci najít
asi je to tím
že nejsem jeho kámoš
že ruší mý kruhy
nebo už jsem starej
protože mi mládí
připadá nějaký hloupý
ZÍTŘKY
rád s tebou mluvím
o čemkoli:
vidím víc
a minulé bolesti
jsou jen ozvěnou
čehosi absurdního
díky nim ovšem
jsme spolu
na cestě
za slunnými zítřky
skrz prosvětlenou
přítomnost
|
