na další stranu
Martin Honzák
Text nebyl redigován.
STRACH
Vystrašený malý chlapeček
Bál se, že slunce osvítí
Jeho bledou tvář, špinavé hadry, hnisající tělo
Že třásl se, plakal, bezmocně rukama
Bičoval okolní vzduch
A slunce přitom
Blížilo se neúprosně
On bál se, že ostatní uvidí
Co domníval se nemá nikdo z nich
Protože už je viděl
Ale toto netušil:
Ano, viděl je, viděl,
Ale neprohlédl
Měli převlek
Vytvořený přesně podle toho
Co přáli si, aby ostatní viděli
Bylo to tak snadné
Protože přijali
Jaká mají drobná tajemství
Pobledlé líce
Ušpiněné šaty
Sem tam hnisavý vřed
A přesto oblékli šat
A přesto oblékli šat
A hrají svoji roli
Malý chlapeček se bojí
Že je docela nahý
BALADA O PÁNU Z VÍDNĚ
(Jardovi)
Poledne. Teplo a sluneční jas.
Ulicí vychutnat si letních krás
postavy dvě tu jdou. Směr temný Hrad.
Ó kéž by cestu si zvolili jinou!
U soudu stát budou s obrovskou vinou:
Vinni tím, že svoji zem chtěli znát.
V náručí té "slepé" doposud kolébán
smutný náš hrdina Jaroslav, z Vídně pán.
V kryptě si sedí tam upírek dav,
z havajských košil zbýt má vězňův háv.
Proč vlastně? Z legrace? Z lži jedné z nich.
Vstupenky - do pekla! - jak snadno získali!
Už uvnitř prochází dějinná úskalí.
Vzduch náhle kolkolem nápadně ztich.
Z náruče té "slepé" zvůlí je rván!
Zločincem zván bude sám z Vídně pán.
Jeden z nich studuje, druhý už učitel,
dosud však netuší, kde stojí nepřítel.
Drábové s obušky už řinčí řetězy.
"Zatčeni! Vinni jsou! Okrást že chtěli stát!"
Oba dva nechápou, co že se mělo stát.
A paní pokladní chechtá se, vítězí.
Z náruče té "slepé" zvůlí je rván!
Zločincem nazvaný byl z Vídně pán.
Výslechy. Potupa. A z práce vyhazov.
Co o tom rozhodlo? Pár záštiplných slov
té, která saje krev jen sobě pro radost.
Soudkyně rozhodla v Procesu zrychleném.
Jen žasneš, jak snadno zvítězí lhářka v něm.
Že chybí důkazy? Pche, čeho je dnes dost?
Z náruče té "slepé" zvůlí je rván!
"Zločinec!" odsouzen byl z Vídně pán.
ZTRÁTA
Ztratila se mi díra do prdele…
Po mém nebi přeběhl mráček.
Osahávám se marně od neděle…
Je v hlavě. Mám jí plnou sraček.
|