na další stranu
Martin Honzák
MÉ MÚZE
Odpoutaný
hleděl jsem kolikrát
na okovy:
zvenku jeví se
komicky
ačkoli úsměv
zhořkne
i letmým dotykem
Nadechl jsem se
svobody
nevídaných rozměrů
vizí tak zajímavých
s tvojí podporou:
Jsou blízko
na dotek
a každým mým krokem
reálnější
Život s múzou
po boku
jej dělá
výrazně bohatší
Ani v mých snech
nebyl tak krásný
PŘÍZRAKY
Někdy ožijí
duchové v opuštěných
hradech mé mysli
celý ten děsivý
tanec ochromení
spustí blesk
z nebe jindy jasného
měl bych se občas
dívat na předpověď
taky není moc
rozumné
pobíhat s železnou
tyčí
ŽIVOTNÍ PROSTOR
Od pláže
vede cestička
vyhřátých oblázků
mezi palmy
kde se tančí
pohyby plnými
kouzel
vzniká život
vyladěný na zázraky:
dějí se
denně
tím že
nasloucháš
AZYL
Můj otec
povytáhne klíč
z vchodových dveří
když jde spát
Udivuje mě míra
jeho ochoty
k narušení soukromí
případným vpadnutím
kohokoli
kdo může odemknout
Usuzuji že mu
na klíčových lidech
záleží víc
než na jeho pohodlí
A pro ty méně důležité
má zamčeno
V některých věcech
mě mile překvapuje
Zejména jak se snaží
být dědečkem
ZUBY NEHTY
V jednom pralese
chytají domorodci
opice
pozoruhodným způsobem:
naříznou kokos
aby jím mohly prostrčit tlapu
přidělají ho na strom
a do něj nasypou
lákavý pokrm
opice po něm sáhne
jakmile jej však chytne
nelze tlapu vytáhnout
vřeští a vzteká se
ale nepustí
lovec k ní přijde
a setne jí hlavu
Svoboda člověka
spočívá v rozpoznání
čeho je ochotný
nedržet se zuby nehty
|
