na další stranu
Stanislav Vávra
ZPĚV MRTVÝCH LABUTÍ
Hladina noci plála ohněm
trapné záře poledního slunce
polibkem rtů přeplněných krví
i nesplněných slov a slibů
Něžné stopy v písku
vítr ze skal již dávno svál
k mým nohám tam kde jsem stál
a sám a bez hnutí poslouchal
jak odlesk vodní pláně zpívá
píseň mrtvých labutí
Zpěv lámal se v křehké melodii
ve světle tmy vlnila se voda
a posledním tónem ztrácela se
v bělostném závoji bílé nevěsty
PODOBENSTVÍ O NETOPÝRU
Netopýr zavěšený na orbitu
Kosmos tiše vzlíná
Připravuje se vsát netopýra
V pravém rohu mého bytu
Hlavou otáčí se dolů
A letí hejnem zlatých molů
Chtěl by křičet a jenom zírá
Do kosmu co tiše vzlíná
Něco říct chtěl by světu hvězd
Jeho jazyk se však vzpírá
Chtivý jazyk netopýra
A zatím co ho vesmír saje
Noční slunce věčného ráje
Den netopýrům oznamuje
Netopýr se protahuje
Křídly mává chystá se k letu
A v té chvíli již to ví
Že netopýři nemluví
|