na další stranu
Zdeněk Sosna
VE SPÁRECH ŘÍKADEL
Spadl jsem z višně.
Poznávám pole, hřiště,
plot i svou zahradu
- však luštím záhadu.
Přec ten, kdo z výšky sletí
a leží v trávě, ví,
že moh by věnovat se pletí.
Či dloubat prstem v nose.
Být z toho na větvi
- to je zas vracet zpátky,
co dřív už stalo se.
A šourat se zadními vrátky
- zpět po časové ose..
V KOLEJIŠTI
Žití jsou koleje
vyjeté ze zvyku.
Že člověk v kole je
a jak na obrtlíku
točí se kol své osy
- vůbec mu nedochází.
Jen ví, že cosi schází.
A platí za to časem.
Stejně tak honí se
i kočka za ocasem..
VÝMĚNA ROLÍ
Můj anděl strážný
hodně se nadře.
Že dělá stráž mi,
zná mě až na dřeň
a přesto neví,
co zase provedu.
Doma je v Nebi.
Však kvůli dohledu
dlí nejvíc na Zemi.
Stojí tu sklíčený
od Nebe s klíči
a to pak se mi zdá,
že nestačí se jen tak vídat
při toulkách po hvězdách.
- Asi ho začnu hlídat..
Z MÉHO ZÁPISNÍKU
Na břehu Rio Grande
domluvil jsem si rande.
Nádherná blondýna.
Než žena, spíše víla.
A má vše, jak má být.
Na kraji Londýna
jí patří velká vila
a v Paříži u Seiny byt.
Je to jak z pohádky.
I když si zapálím
hned nepouští se do hádky,
že jenom zahálím,
či kvůli vypáleným sirkám.
Nebo že kafe srkám.
Nic takového. Žena mých snů.
Když jsem se probudil,
v příkopu chlad mě studil
- opuštěn, samotou raněn.
Kdesi u Kotěhůlek.
Jen vyleželo u mých ramen
si zatoulané kotě důlek.
SEBRANÉ SPISY
Sebrané spisy
v šuplíku spí si.
Utkané ze snů
(nikdy ne krimi)
dál vrší se tu rýmy.
Až jednou zesnu
na těžkou chorobu
- i pak své zápisky
chci držet za pysky.
Vzít si je do hrobu…
LESNĚNCE
Nic není víc,
než duší souznění.
Ne, láska to není.
Ta má svůj rub a líc
- postupně vadne.
Čas, který vládne
i vráskám ve tváři,
na duši nemůže.
Ta nezná stáří,
čas se jí nedotýká.
Ten běží mimo ni.
A nikdy nedotiká.
Má ke tvé přivoní…
TO UŽ JE ZA NÁMA
Mít eso v rukávu
- to se to hraje.
Chce to však průpravu.
Nečistá hra je
už jen síla zvyku
a šidit druhého
zas otázka cviku.
Nešustit kartama,
hrát s otevřeným hledím
- to už je za náma.
Ať si kdo chce říká.
Na uších si sedím..
BER TO Z LEPŠÍ STRÁNKY
Mít velké ambice,
může být ostrý náboj
ve staré bambitce.
Ta ohrozí spíš střelce.
Život se nemazlí
a udělí hned lekci.
Úmysl nemá zlý.
Nasypat do krmelce
- nezvýší erekci.
Spíš metat kotrmelce…
SVĚT PATŘÍ NÁM
Když vrána na větvi
dívá se na svět, ví
že zem i obloha
je dílo od Boha.
Človíčku, proč asi
poroučet počasí
- větru a dešti.
Pomocí kleští
stavíš se ve zdi skobě.
A něco ještě.
Nápis na hrobě…
ŠUPLÍK JOHNA HEBRONĚ
- Tobě ta nevěra nedá..
To Běta, ne Věra nedá..
|
