na další stranu
Zdeněk Sosna
O čem se sní
V oblacích pořád nosí hlavu,
žije vždy teď;
co bylo včera, dávno už je vzadu.
Na hrudi má dva nedobytné hrady
o kousek níž je vchod do zahrady,
v ní chtěl bych bloudit
krásou deštných lesů
a dojít vrcholu
a vybuchnout jak Vesuv.
Tak spřádám potají
svůj zaručený plán:
Být její zahradník
a taky kastelán.
Zima
Zima se hlásí
za nehty s mrazem
a bílé vlasy
dlouhé až na zem
krajinu zdobí.
Jenom ty pole
jsou jako hroby
pusté a holé,
vane z nich smutno.
Zas další křížek
vyrýt na futro,
k salátu řízek
a mezi dveřmi
rok se s rokem sejde.
Zvon klinká, věř mi,
jinak to nejde.
Za zdí
Duše je v těle
jak vězeň v cele.
Jen v noci může
vyletět z kůže
navštívit hvězdy.
Jak dírou ve zdi
vidět pak dá se,
co ve snu zdá se,
když tělo usne.
Víc však už ne.
Jak bylo dřív
Dříve se tady
jistě žilo lépe.
Od pana Lady
zimy a v létě
bylo víc jablek.
Nemyslet radši
na všechny trable.
Že nejsem mladší
za to může právě
jen a jen dnešek.
A v kole pešek.
Říjen
V lese mezi smrky
tančí v kole srnky
a mezi jedlemi
troubí jeleni.
A kdosi září jen
vyměnil za říjen.
Někdy
To někdy zhasnu
vklouznu do postele
a jenom žasnu.
Rázem je po těle.
Na oblak čar a snů
kdosi mi přestele.
Malá noční hádka
Malá noční hádka
triviální věc;
to ta pivní zátka,
mokrý koberec
i bez praní uschne.
Za to nemohu.
Možná ani Bush ne.
Vážit slova
Abych prý vážil slova.
Tak například děvka
ta je kurevsky lehká.
Prasata, ovce, drny a srny
Co se týče prasat,
je jich tu v obci
víc než ovcí.
Ovce stačí spásat
v okolí drny
a bobky od srny,
ale ty prasata
krmí ta prsatá.
Ta, co može na kole
enem na pole.
Co teď
Řeknu to krátce.
Napsal jsem Otýlii
že zvu ji na motýly.
Dala ten dopis matce,
taky je Otylka.
Síťku na motýlka
má nechat v almaře
komu i na jaře
podzim se údy hlásí.
Z vyžilé půdy klasy
jen tak se neurodí.
Teď někdo zvoní.
Jo, manžel Otylky
a otec Otýlie
viděn byl ráno s kyjem.
Přijelo divadlo
Zametám dvůr a schody
když tlampač hlásí,
že se tu Baron Prášil
bude hrát u hospody.
Divadlo ještě žije
i tady v obci
ne, že na kopci
jen ten pes vyje.
A kdo ví, možná viděl
někdo dnes zametat
na dvorku Hamleta.
No to až řeknu Lídě..
***
Marek u snídaně
ještě sní o Daně.
A než sní housky
dělá s ní, pane, kousky.
Jak trávit čas
Ráno si čtu noviny
i ty často plné jedu,
a tak trávím hodiny,
ubíjím čas až k obědu.
Ten se kolem sotva vleče.
Každá celá z hodin bije,
jak by chtěly, abych nečet.
Než otrávím sebe i je.
U plotu
Až vzadu u plotu,
tam, co jsou keře,
načapal jsem Otu
při plašení zvěře.
Bez kalhot na Věře.
Odborně a vědecky
Jeden vědec velké váhy
ve vědecké obci
jal se zkoumat sluch u žáby.
Na stole že vždycky skočí,
když do něho bouchne,
je u žáby prý sluch zdravý.
Že však bádat není prosté,
vědec žábě řeže nohy
a hle, teď to zvíře sprosté
nedělá nic na bouchání.
Vědec ale ví si rady
inu, je to hlava.
Žába je teď zcela hluchá
slyšela nohama.
|
