na další stranu
Pavlína Pulcová
POLE LÁSKY
XXX
Zem černě voní
v západu podzimu
listy vracející se do stromů
tesklivě lesklé cesty větví
vybíhají do nebe mezi peří havranů
V tiziánovém listí buků jsme se nalezli
listů dlaně
žíly hřejeme si skrze všechny zimy
z loňské krve šípků naše síla
My vracíme se k sobě
zrozeni z pupenů
ZÁŘE OČÍ
XXX
keře šípků párají cestu
propadáme
liliově
s květy sněhu
pod závějí vůně
prosyceni silicemi
klíčím ti v žebru
rosteme v sobě
poupě pod sněhem
TRIKO
XXX
struny napnuté v krajině těla
hmatník s pamětí
modeluje něha
ROZCHOD I
TRACYHO TYGR
plížil se tudy
před námi dvě řady korálků
stop
nezahlazených
a z padajícího sněhu už nemám strach…
sledujeme jej
instinktem slepců
polibků lační
jeho lesklé oko
v němž se houpe svět
jak v křišťálové kouli
nás pozoruje
rozkošnicky mručí
Tracyho tygr
LÁSKA DVOU
XXX
u Olomouce
pletence žil
starých třešňových stromů
vypouklé v paži cesty
kupole kostela lapeny v mlze
malátný bůh neklidně spí
místo něj prorůstají nebe
vlásečnice větvoví
před transfúzí krve
mdlo
CESTA
XXX
zbloudilý netopýr
pod okenním parapetem
saje teplo
zachycen drápky
tak jako já pod tvým srdcem
PODZIM
|