na další stranu
Jiří Žáček
Cikáni
Tam, kde včera tábořili cikáni,
dnes už jenom vítr listí prohání.
Ještě včera na housličky zahráli,
dnes už jedou na svém voze do dáli.
Vijé! vijé! kočí práská do koní,
jenom vítr, jenom ten je dohoní.
Kde se příště na své pouti zastaví?
Všude tam, kde žijí lidé laskaví.
Na jahodách
Lesní cestou podle vody
vyjdeme si na jahody.
Poběž s námi, Pepánku,
natrhej si do džbánku!
Neboj se, že v lese straší,
však ses krmil chytrou kaší.
To jen sojka tropí hluk,
jak ví každý malý kluk.
Hleďme Káču, hleďme Bětu,
jak se slečny mají k světu,
buďto mluví, nebo jí,
strašidel se nebojí.
Štěbetají jako husy;
poslužte si, mlsné pusy.
Okusíme jahody –
už se těšte na hody!
Moře hvězd
Když nám večer nad hlavou
jasné hvězdy vyplavou,
div že člověk z krásy neoněmí.
Přilétněte, hvězdy, blíž,
chtěl bych vidět Jižní kříž –
ten je vidět prý jen z jižních zemí.
Od jara až do zimy
dívávám se za nimi,
zkouším hádat, která z nich je moje.
Která hvězda je ta má,
daleká a neznámá,
která z toho nebeského roje?
Když si stoupnu na špičky,
chytím dvě tři hvězdičky –
komu je dám? Já vím dobře komu.
Dostane je Alžběta –
až já půjdu do světa,
posvítí mi, abych trefil domů.
Hodina zázraků
Když luna postříbří ztemnělá nebesa,
probuď se ze spánku a spěchej do lesa.
Posaď se do smrčí anebo do doubí,
kde svítí světlušky, kde voní podhoubí.
Až luna tajemná se skryje do mraků,
nastane hodina divů a zázraků.
Před tvýma očima v mechu a ve chvojí
hnědavé hlavičky se něžně vyrojí.
Budeš si připadat jak dávní šamani,
každý z těch hříbečků potěžkáš na dlani.
Šťastný a užaslý, znavený po lovu,
s pokladem v košíku vykročíš k domovu.
U ohníčku
Aničko, přilož na ohníček
a přisedni si blíž.
Máš pusu jako půlměsíček,
moc ti to sluší, víš?
Zafičel vítr z luk a polí
a sviští jako bič.
Usměj se, děvče! Co tě bolí?
Že už je léto pryč?
Aničko, přilož náruč klestí,
ať je nám příjemně,
a já ti povím, co je štěstí –
že jsi tu vedle mě.
Tancovačka
V Senohrabech blízko Prahy,
tam se hraje od podlahy,
sotva trubač zaduje,
už se každý raduje.
Vemte k tanci svoji paní,
je čas tance a čas praní,
tydli fidli, brum brum brum,
kontušovka, pivo, rum.
Pantatíci už se mydlí,
jeden pěstí, druhý židlí,
pobavte se, tetičky,
přiučte se, dětičky!
Ať se děje, co se děje,
ctíme staré obyčeje,
nejdřív polka, valčík, fox,
potom zápas, džudo, box.
Pantátové, panímámy,
poperte se spolu s námi,
pěkně tělo na tělo,
aby bylo veselo!
Štědrovečerní
Štědrý večer už je tady,
to je chvíle pro lásku.
Sníh se snáší na zahrady
jako mračno bělásků.
Slouha troubí na trumpetu
starodávné chorály.
Vemte Ferdu, vemte Bětu,
zabalte je do šály.
Přišli jsme k vám pro výslužku,
pantátové vousatí.
Dejte koláč, dejte hrušku –
Pánbůh vám to zaplatí.
Ježíšek je tady s námi,
srdce se nám tetelí.
Pantátové, panímámy,
buďme všichni veselí!
Ponocný
Ponocný zadul na svůj roh,
náš klidný spánek chrání.
Ať už jsi děvče nebo hoch,
střeží tvé sny a přání.
Bdí už jen jeden muž a pes,
nevadí jim, že zebe.
Klid a mír našich srdcí střez,
když sněží ticho z nebe!
Z nedávno vydané knihy "Kocour Mikeš představuje Josefa Ladu".
|
