literární časopis založený v roce 1964

Jiří Žáček

JAK BŮH STVOŘIL DIVOKÉ VÍNO

Zpočátku byla Země nesličná a pustá, prostě nuda a fujtajbl, a tak si Hospodin řekl, že je načase stvořit Klub Mladá poezie, a tak tím úkolem pověřil Luďka Hesse a Mélu Michálka, a to se přihodilo na podzim léta Páně 1964 v pražské Libni. Kdo u toho nebyl, ten se tu radostnou zvěst dozvěděl z bájných vyprávění moudrých starců. Mladí nadšenci plod svého ducha pilně zalévali absintem, vínem a francovkou a zahřívali dívčími půvaby, a tak se Mladá poezie okotila a přivedla na svět Divoké víno, pod jehož peroutky se slétli zneuznaní géniové všech generací, ras i sexuální orientace. A Hospodin se poplácal po zádech a pravil: Krucinálfagot, nezasloužil bych si státní vyznamenání? - A jak to bylo doopravdy, to vám ochotně prozradí zasloužilí zakladatelé Hess s Machálkem. Ať žijí ještě dalších 50 let!

GAIUS VALERIUS CATULLUS

VERŠÍKY A VERŠE

Přeložil Jiří Žáček

Miluji – proklínám! V jednom je obojí.
Proč? Nevím. Trýzním se – jen smrt mě vyhojí.

- - - - - - - - - - - -

Ta rozhoďnožka kdekým načatá
chce po mně deset tisíc! Ta jde s dobou,
ta štětka honimíra z Formií,
ta ochechule s frňákem jak skobou!

Vy všichni, co ji máte na starost,
svolejte felčary k té děvce vaší!
Ta holka není zdravá! Ptáte se,
co je jí? Prostě – v kotrbě jí straší!

- - - - - - - - - - -

Sem, ke mně, přileťte mi na pomoc,
všecky mé břitké verše! Vím, co s vámi!
Tahá mě za nos štětka škaredá –
zápisník s verši vrátit odpírá mi!
Přece mě nenecháte ve štychu?
Ptáte se která? Tahle, co se kření
jak fena z Galie a kroutí se
tak, že je z toho lidem na umření.
Dejte jí do těla, mé verše – vpřed!

Ty couro protivná, vrať zápisník!
Ty couro, naval zápisník – a hned!

Že ne? Ty rajdo, špíno z hambince! –
Co si mám na tě všecko vymyslet?
Ty toho pořád ještě nemáš dost?
Já můžu přidat, štětko zatracená,
ať se tvá tlama aspoň začervená!
Na plnou hubu! Marně? Ale ať!

Ty couro protivná, vrať zápisník!
Ty couro, naval zápisník – a hned!

Nic naplat, touhle zatracenou běhnou
mé břitké verše ani trochu nehnou.
Zkusím to jinak – možná pomůže to:

Panenko něžná, zápisníček vrať!


- - - - - - - - - - -

Ahojtě, holka s nosánkem jak hrom,
s kukadly šejdrem, s nožkou jako tlapa,
s prsty jak suky, s uslintaným rtem
a s výmluvností – kruci! – hodnou chlapa,

Ty štětko honimíra z Formií!
Balíkov má tvé krásy plnou pusu?
S mou Lesbií tě chtějí srovnávat?
Ta dnešní doba nemá špetku vkusu!

- - - - - - - - - - -

Putyko vošoustů, vy budižkničemové
z hampejzu poblíž Castora a Polluxe!

Myslíte si, že jen vy máte ptáky
a smíte klátit holku kdekterou
a z ostatních že smíte dělat voly?

Že se vás leknu a že komukoli
z vás jelimánků – či všem najednou
nezacpu tím svým uslintané tlamy?

Na dveře putyky vám – zrovna sem –
už něco načmárám svým ocasem!

Vždyť moje dívka, která utekla mi,
kterou jsem miloval jak žádnou jinou,
pro kterou jsem se vrhal do souboje,

zapadla mezi vás – a dává všem,
vy krasavci, vy sviňáci, co máte
v srdci a v hlavě jenom kupu hnoje;

zvlášť tenhle fešák z říše králičí,
ta chlouba Keltiberie, ten janek –
ty, Egnacie, brado chlupatá,
ty, co si čistíš zuby v louži chcanek!

- - - - - - - - - -

Furie s Aureliem, kteří byste
šli se mnou rádi třebas do Indie,
kde Jitřenka svou rozbouřenou vlnou
do břehů bije,

k Hyrkánům, k Sakům, k lukostřelným Parthům
či tam, kde žijí Arabové snědí,
kde sedmiramenný Nil barví moře
žlutavou hnědí,

i kdybych přešel Alpy, abych spatřil,
kde všude svět se Caesarovi koří,
k Rýnu a do daleké Británie,
k strašnému moři,

vy, kteří máte kuráž se mnou snášet
rozmary bohů, štěstí s beznadějí –
běžte k mé dívce a můj stručný, hořký
vzkaz vyřiďte jí:

Ať žije blaze s bandou kurevníků,
jichž lehce pojme tři sta do náručí.
A bez lásky je ve slabinách ždímá
a chladně mučí.

Ať se už nikdy neohlíží zpátky
po lásce, která mému srdci vládla:
ta umřela jak poslední květ v lukách
pod ostřím rádla…