|
na další stranu
Oldřich Hostaša
Dobry den, mistře Hessi.
Něco Vám posílám. Skoro čtyřicet let jsem železničář. Není to obyčejná práce. Je to poslání.
Již jsem knihu vydal. Čekání na lásku. Dnes toho lituji. Je to sice hezké, ale mrtvé. Kdo si mne přečte. Několik jsem jich rozdal. Ptám se proč. Aby někdo poklepal na rameno, a řekl: Je to dobré? Poesie musí žít.
Posílám něco o dráze. Ale jinak.
Když se to nebude líbit, zahoďte to.
Hezký den.
Hostaša
DOBRÉ RÁNO
Je hodina mezi nocí a ránem,
a vlak se rozjíždí nebeským svítáním.
připravuje se čas a láska,
láska tvého srdce,
a čas;
čas nekonečného toužení.
Nad obzorem svítá,
a rozespalá slunečná výpravčí,
zdvihá hvězdnou výpravku.
Dobrý den.
Živote!
2.
Modré nádraží se otevírá,
měsíční výhybkář přehodil výměnu,
a bílý expres
spěchá po hvězdných kolejích
a nový den
dostal zelenou.
3.
Dým z hvězd stoupá v srdcích
a vlak uhání vstříc novému dnu.
Láska se natřásá před časem,
tisíce harf zní zemí.
Dobré ráno, nádherná země,
tvůj expres se blíží.
4.
Dlaně dne
hladí paprsky nebeské výpravčí,
která si nasadila červenou čepici
a obláčkovou výpravkou,
dala zelenou lásce,
ta sedí v dalším voze
a otvírá srdce lidí,
aby se zastavili,
otevřeli svá nitra,
nitra lidského nekonečna.
5.
Za okny se míhají životní osudy,
přání i touhy.
Jedno je tvé;
a láska,
láska dělá drahoty v podloubí.
Stanice Krásov!
a prodavači nekonečna
nabízejí vychlazenou touhu.
6.
Stanice Červánek,
vlak přijel,
a přednosta vzdává poctu.
Z okna se dívají láska i čas.
Nastupují vzpomínky,
radost a žal,
smutek a štěstí,
v každém kupé místa dost;
i pro radost,
která z okna kouká,
jak dva si mlčí svoji chvíli,
a lokomotiva
k poledni houká.
7.
Zvonky na lukách vyzvání,
bude poledne, bude poledne;
a hostinský ve stanici Bouřňák
ochutnává polední menu.
Do dveří šenkovny
vchází čas a láska;
a já, cestující z pátého kupé.
Den,
jako by zastavil své hodiny,
a srdce zvonů přítomnosti,
na věži hvězdného kostela
obíjí čas lidí,
čas všeho.
8.
Dech polední kytary dýchl do vábivého vánku
a ten hladí tváře cestujících;
to láska a čas sní o společné vteřině,
a expres
jede dál k lidským snům.
Někdo mi hladí dlaň,
vzpomínka na tebe a tvůj obraz
leskne se v zrcadle kupé,
když tóny odpoledne
hrají náladu měst.
9.
Do odpoledních červánků odjíždí vlak,
dlaně slunečné výpravčí
laskají ubíhající krajinu,
a láska a čas lehce podřimují.
Odpoledne si utírá z čela pot
a kola vlaku klapou své;
klik klap, klik klap,
a okna všednosti se otevírají.
10.
Podvečerní harmonika zní pozdním odpolednem,
do vlaku ve stanici Naděje nastoupily hvězdy,
hvězdy lidského souhvězdí.
A láska a čas utrácejí své chvíle
ve stánku za pohár toužení.
Dobrý pozdní den,
ženo mých snů,
posílám nokturno vzdálených pasek,
kde strejda čas
zanechal svoji vzpomínku.
Vzpomínku na nás dva.
A lokomotiva ve stanici Naděje
nabírá vodu ze studně večera.
11.
Příboj podvečera dorazil,
nasvítil světla vlaku,
a vlak jede dál.
Dál zní struny lásky,
a čas si srovnává vesmírné hodinky.
Podvečerní sonáta života snoubí se s večerem
a zář vlaku
osvětluje chvíle,
chvíle naděje.
12.
Vlak přijíždí,
dobrý večer, zdraví strážný buk.
A slunečná výpravčí předává službu měsíci.
Dobrý večer, pánové,
stavíme vlakovou cestu k říši snů,
a vlaková souprava,
s rozsvícenými světly hvězd,
ztrácí se v dálce paní tmy.
13.
Noc se rozlévá do vináren,
temných zákoutí domů,
a paní lokomotivě
dala stříbrný lesk.
Čas a láska dál předou osudy lidí,
kytara blouzní,
a vlny nočního moře
šplouchají o násep kolejí.
14.
Noc dorazila k hodině zrození,
hodina mezi tichem a svítáním slunečné výpravčí,
vesmírný signalista staví poslední vlakovou cestu.
Z dáli hvězdné houkání,
palubní stevard obchází kupé.
Čas a láska,
láska a čas.
A z nekonečných vesmírů,
vane vítr, vítr přítomnosti,
chladí kola vlaku,
který dojel do stanice Dobré ráno.
Dobré ráno;
planeto Země.
|
