literární časopis založený v roce 1964

Tereza Náhlovská

CO JE TO PEKLO?

Instituce, která má místa pro své hříšníky odstupňované podle toho, co hříšník provedl, a čím to napravil, zdali to vůbec napravil. Nevím, v dnešní době je hříšník každý z nás, každý minimálně jednou za svůj život nějaký ten hříšný skutek provede, ať je to přejetí přechodu na červenou, krádež, či něco úplně jiného horšího/lepšího. V tom případě by vlastně opak pekla v dnešní době nejspíš nebe, či ráj, vůbec nemuselo existovat.
Pokud o tom mluvím takto, napadá mě, zda jde každý hřích v jakémkoliv náboženství, či v ateismu, nějak napravit? Jde, jednoznačná odpověď, jelikož nikdo nejsme bezchybní, takže musí to jít, ale jak mám vědět, že tento čin jde „přebít“ dobrými činy ať je jich 10, 20… Je nějaká tolerance, než se posmrtně dostaneme do pekla, jestli teda nějaké je.
Musím se přiznat, nevěřím v žádné náboženství. Všechna vyznání toleruji, i když ne většinu chápu. Takže, co je peklo pro takového člověka, jako jsem já? Všude okolo sebe neustále slyším „To je peklo na zemi“, „Bylo to pekelně těžké“, sama tyto výrazy používám, ale co znamenají? Je to jen hříčka bez nějakého významu, nebo něco, čeho význam ani nechápeme?
Jako malé děti jsme byly strašeny, že když budeme zlobit, odnese nás čert. Některé zlobily tak, že přicházel sám Lucifer, vládce všech pekel, a nepřicházel jen ve stanovený den v prosinci. Dodnes, když jdu někde po ulici, slýchávám maminky, jak svá neposedná dítka upozorňují, že zavolají čerta, jestli budou zlobit, a když to nepomůže, rovnou vytáčejí jeho telefonní číslo.
Když jsem se ptala své kamarádky na to, co je to peklo, odpověď mě velice překvapila. Nebyla to ta klasická odpověď typu „být doma“,“ chodit do školy“, „dělat domácí úkoly“. Byla to odpověď, která řekla, že peklo je pouze v pohádkách, je to druhá strana dobra, což není nic divného, sama jsem to zmínila, ale dovětek mě dostal „vlastně svým způsobem mění lidi k lepšímu“. Zarazila jsem se a musela jsem uznat, že má pravdu, ať jsme ateisté či věřící, vždy tu instituce známá jako peklo byla, odmalička s ní vyrůstáme a je v nás zakotvená, ať už v ní dnes věříme či ne. Peklo je pro každého z nás něco jiného a během našeho života se to jistě častokrát změní, vždy přece chceme tzv. sedět na obláčku, ne?
Nevím, co je to peklo, jestli existuje, ale vím, že jeho část je v každém v nás, ať už jako asociace, či jako fakt. Nepomohla jsem vám zjistit, co to peklo je, a ani nepomůžu, protože to tajemno, které kolem sebe má, je právě pro peklo význačné, bez toho by peklo nebylo tím správným peklem, ať je se sírou, či bez ní, moderní, nebo snad starousedlické, chaotické, nebo je tam pevný řád, je to něco, co nikdo nepopíše, nikdo ho nemůže přesně definovat. Chtěla bych také napsat, že v něm nikdo nikdy nebyl, ale pak mě má mysl zavedla do vzpomínek, kde jsme byli na výletě v Pekle, ale naštěstí jsme se vrátili, a mám dojem, že všichni.