literární časopis založený v roce 1964

DIVOKÁ VINICE, aktuálně

24.07.2026 - Eva Hrubá alias Ave Aburh mi poslala svou knížku básní Něžná nahota pravdy.

Takovou knihu básní jsem ještě nikdy neviděl. Má formát A6 a čítá pět stovek stránek.... Více »

16.07.2026 - V SCHOTTU pokřtili Libora odloženého do kolínského babyboxu.

Management společnosti SCHOTT Lanškroun symbolicky pokřtil 283. děťátko nalezené v ba... Více »

15.07.2026 - Básník Ondřej Bos přispěl na babyboxy.

Ondřej Bos pravidleně přispívá svými básněmi do Divokého vína. Tentokrát se rozhodl p... Více »

Slovo úvodem

Divoké víno číslo 95 věnuju svému příteli Pavlu Vernerovi, který se narodil 19. května 1947, přesně před 71 roky. Je tedy o tři měsíce mladší než já. Jenže Pavelenko je už devět let nebožtíkem. Zemřel 11. března roku 2009. Sanitka ho dovezla do Thomayerovy nemocnice v pražské Krči, kde odešel do básnického nebe několik set metrů od hospody U Labutě, kde jsme spolu naposledy obědvali pár dní před Pavlovou smrtí. Náš poslední oběd jsem popsal v Divokém víně číslo 40. Přidávám básničku, kterou Pavel debutoval v Divokém víně číslo 2 z roku 1965.


Pár slov na omluvu

Dva sloupy
šíleného magnetu,
vprostřed
brána
k továrně na život.
Vstoupím?
Bojíme se —
šeptají přiškrcené
reproduktory.
Bojíme se
blikají dvě nechápavá
světla.
Božská paní
pláče

Ještě ne.
Pro jeden život žiji,
dva by ze sebe pily,
tři by mě podlomily.


Pro potěšení oka, milí čtenáři, se podívejte na fotografie, které jsem s Pavlem pořídil na židovském hřbitově v pražské Uhříněvsi.

Budu-li vzpomínat na Pavla Vernera ještě za rok, možná připíšu něco důvěrného z Pavlova života…

Divoké víno číslo 95 přináší fotografie dvou žáků profesora Jindřicha Štreita – Pavla Vrzaly a Arkadiusze Ławrywianiece. V galerii polského fotografa určitě nepřehlédněte cyklus ŚLUB ŻYDOWSKI, tedy fotenky z židovské svatby. Žáci Jindřicha Štreita jsou skvělí fotografové, jak je to Jindra učí..?

Přečtete si jistě klasiky Divokého vína – Zoru Wildovou, Evu Frantinovou, Karla Sýse, Jiřího Žáčka a Dušana Spáčila, mladičké básníky, z nichž nejmladší je Dušan, jemuž bylo teprve šedesát. Ivo Odehnal sice není klasikem, ale nemýlím-li se, překročil osmdesátku.
Přemýšlel jsem nedávno o aktuálních číslech svého života. Uvedu některá. V mém chovu koní se narodilo 175 hříbat, do babyboxu jsme pochytali 169 děťátek (letos pravděpodobně počet dětí předstihne sumu hříbat), vydal jsem 95 čísel www.divokevino.cz, a 58 čísel tištěného Divokého vína. V české zemi funguje 74 babyboxů, ale celkově jsem jich otevřel 95 (všimněte si shody čísel), protože 21 starých bedýnek jsme se Zdeňkem Juřicou vyměnili za babyboxy nové generace. Napsal jsem jen osm knížek, ale věřím, že mi zbývá čas napsat ještě devátou. Odpusťte staříkovi jeho sebestřednou chlubivost. To nejdůležitější číslo svého života spočítat nedokážu.

L. H.