literární časopis založený v roce 1964

ZEMŘEL PAVEL VERNER

Stalo se v noci z 10. na 11. března, bez dvou měsíců 62 let od jeho narození 19. května 1947. Pár dní předtím jsme byli s Pavlem v krčské hospodě U Labutí. Pročítám svoji emailovou korespondenci s Pavlem a zjišťuju, že jsme spolu obědvali 2. března. Krátce předtím jsme si vyměnili následující maily. Prosil jsem Pavla, aby přečetl rukopis a řekl mi své připomínky k mé připravované knížce Balada o koních a zval jej do hospody:

-----Original Message-----
From: Ludvik Hess [mailto:hess@hess.cz]
Sent: Monday, March 02, 2009 12:13 PM
To: pavel.verner@pravo.cz
Subject: buď na lačno a žízniv, Pavle!

...píšu až se mi od klávesnice práší. A jdu přepočítat nastřádané
korunky, abych Ti mohl připravit lukulské hody. Lu

Pavel mi odpověděl až za hodinu:

----- Original Message -----
From: "Pavel Verner"
To: "'Ludvik Hess'"
Sent: Monday, March 02, 2009 1:19 PM

dostal jsem a čtu

A proč, moji milí, zveřejňuji naši korespondenci..? Abyste věděli, že Smrt je sice velká, ale my jsme byli ten den nad ní. Až náhle naším středem kráčí...
Použil jsem slova básničky R. M. Rilke, kterou jsem kdysi přeložil. Ale Smrt nestála zase tak daleko od nás, protože jsme při obědě vedli následující dialog: "Kdo komu napíše nekrolog, Pavle?"povídám žvýkaje chutné sousto. "Ty to budeš mít snadné, už mám Epitaf napsaný!" odpověděl Pavel, spolknuv řízek, jenž si dal jen s oblohou. "Chci zhubnout..." vysvětlil mi absenci pečených brambor.


Epitaf

truchliví zůstalí vrstevní kamarádi
chorobami už natoliko zbiti
že nepřinesete - ač tolik byste rádi
na hrob mi pugét z hrachového kvítí

poslední přání? a bez vytáček?
tak tam kde moje síň žehu je
vestavte bytelné koleje

jakmile andělé utřou si sopel
a rakev zestárne ve žhavý popel
nechte vjet dovnitř kundivláček

A tak jsem se zavázal učinit to, co nyní plním.
Odvezl jsem Pavla před dům v Modřanech a povídali jsme si o autech. Pavlovi se zřejmě moje nové autíčko líbilo: "To má šest kvaltů?" ptal se.
To víte, že jsme se bavili i o holkách, ale Pavlovy myšlenky se zřetelně vracely k jeho ženě Jarušce.
Jubilejní 40. číslo přináší Pavlův životopis, jeho nové překlady a publikuje Pavlovy současné básničky a mezi nimi i tu, v níž se obrací k Bohu zakončiv ji veršem:
... je to tvá vůle? tak vem si mě Tumáš

Ti z vás, kteří jste byli 4. února v Libeňském zámečku na křtu mé knížky Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech, slyšeli jste hrát na housle Jaroslava Svěceného. Zvu vás do jeho Klubu Violino a přidávám březnový program.

Výtvarníkem 40. čísla je Henri Matisse, jehož nahotinkami se mi zavděčil velkokníže všech malířů a grafiků Vilém Stránský, majitel internetové aukční síně www.artbohemia.cz. Některé z obrázků jsou opravdu na prodej.

Henri Matisse

Další nahotinky jsou ilustrace Josefa Mžyka ke knížce Pornoherec na penzi. Poslal mi je i s ukázkami ze své knížky Honza Malina, jenž se ovšem vzdal svého pseudonymu a vystupuje pod svým pravým jménem Jan Mach.
Jubilejní 40. číslo novodobého Divokého vína pozdravili svou tvorbou původní mladí básníci historického časopisu Karel Sýs, Jiří Žáček, Jaroslav Holoubek, Miloň Čepelka a Michael Lorenc, z básnířek se přidala Alžběta Šerberová. Z panáčků ještě o něco starších se ozval Eduard Světlík a Stanislav Vávra, vzpomínající ve svých textech na partu kolem Bohumila Hrabala.

Doporučuju přečíst si verše Dušana Spáčila a Oldřicha Damborského. Poprvé přináším básničky Radky Kozákové. Líbily se mi, a tak jsem básnířku pro vás, milí čtenáři, vyfotografoval, když trénovala v zahradě pod Strahovem.
A obnovil jsem rubriku Poetický démon a doplnil ji její slovenskou verzí. Ale těší mě, že se k Divokému vínu hlásí slovenští autoři. Jeden z nich, Pavol Janík, ovšem už píše anglicky.
Jan Musil mi poslal básničku, z níž jsem mylně usoudil, že jezdí na koni. Přečtěte si ji celou, verše jsou mi blízké.

Vjíždím domů vraty na koni,
přede mnou uzavřený dvůr.
Čekám, kdo vyběhne první.

Když už jsme u koní, dám vám jednu radu. Navštívíte-li jejich chovatele, zavděčíte se mu otázkou po koních, když už se vám nechce jít do stáje. Což chápu.
A když už jsme tedy u koní, přináším vám jednu zkrácenou kapitolu ze své knížky Balada o koních. Je o hřebci Marcantovi, který se u mně narodil v roce 1983. Jak to s ním dopadlo, se dočtete na konci následující kapitoly.

L. H.

Jedna zkrácená kapitola z připravované knihy Balada o koních

Marcant, korunní princ - pravý bratr klasického vítěze

O tom, že se Marcant narodil 31. ledna 1983 ve stáji na Fantově mlýně na Botiči, se píše už v předchozím příběhu o jeho pravém bratru Marco Polovi. V jeho otci Cobaltovi se neshlédla klisna Margareta, ale chovatel. Líbil se mu i romantický statek Pecínov za Benešovem, kde hřebec Cobalt působil. Správcem statku byl vyhlášený koňák Jaroslav Holík a mladý chovatel k němu pociťoval úctu, i když některé jeho názory mu přišly legrační. Starý Holík jednou doporučil mladému chovateli, aby po připouštění počkal na Pecínově dvě hodiny a připustil klisnu ještě jednou. "S dvojskokem máme dobré zkušenosti," tvrdil Jaroslavovi, který se cítil v reprodukci teoreticky silný a nevěděl, co Holíkovi na jeho návrh odpovědět. Jisté je, že odjel, aniž by "dvojskok" vyzkoušel, a poprosil, zda by raději mohl přijet ještě zítra...
Marcant se narodil asi v deset hodin večer a Jaroslav přišel do stáje ve chvíli, kdy byla polovina hříběte už z klisny venku, a tak na něj zbyla jen malá práce s druhou půlkou a ta, jak známo, se vybaví už snadno. Po porodu si Jaroslav poznamenal, že hříbě zůstalo při porodu na pupečníku. Není to příliš časté, většinou se pupečník přetrhne sám při porodu. Někteří chovatelé ale i veterináři zastávali dokonce názor, že přetržení pupečníku je impulsem k nadechnutí. Jaroslav se během skoro dvou stovek absolvovaných porodů poučil, že hříbě dýchá, i když zůstane na pupečníku a porodník jej přestřihne sám. Tahle informace zdánlivě elementární nebyla zdaleka všem chovatelům jasná.

Marcant před Cenou Zimního favorita 1985

Marcant při Velké jarní ceně 1986

Marcant (zcela vpravo) v Československém derby 1986

Marcant v roce 2008 v Brně

Marcant v roce 2009 v Rolince. Tři týdny předtím, než usnul navěky...

Ludvík Hess