Ondra Horník

Dobrý večer (nebo jakou denní dobu zrovna máte)

Nějak nevím jak začít... Prostě - před nějakým časem jsem objevil divokevino.cz a od té doby ho mám v prohlížeči v záložkách a čas od času tam zabloudím, většinou vybírám čtení náhodně, co mě zrovna zaujme...
Ale dost okecávání. Rád bych vám nabídnul trochu své poezie... píšu už nějaký čas, konkrétně... konkrétně asi ani přesně nevím, nějaké pokusy už tu byly tak čtyři roky dozadu, serióznější věci tak rok a půl...

Mno, nevím co říct, asi to není potřeba. Níže vám nakopíruju pár svých děl, budu vybírat z těch nejnovějších, kdybych sáhnul trochu hlouběji do historie, našel bych klasičtější formu - pravidelné verše, sonety apod. ale když je teď s odstupem času procházím, většina z nich je... neumělá, ohrané rýmy, chyby v rytmu a tak... proto budu vybírat z tvorby posledních dní.

Přeji pěkný den a slunce v duši

Ondra Dominik Horník

ZABTE KRÁLE

Mezi řádky
na studených zdích:

Zabte krále!

Oblékněte ho do perleti
dejte mu kabát ze dřeva
ať vidí všechny děti

Smutek se ale dneska už nenosí
dojetí
nechte doma pod polštářem

Vidíte děti?
Někomu se něco nelíbilo
učte se, vždyť takhle se žilo
žije

Co bude dál?

Zabijte krále
ať žije král!

SÓLO PRO BEETHOWENA

Klavírní sólo
kdosi za zdí vyťukává
občas se mi o něm zdává

Občas ponořen do perleti spím
on ťuká Beethovena
a nebo je to žena?
někdy z nich k ránu zešílím

Prsty cinkají o dlaždičky
dům rezonuje ozvěnou
v kredenci se chvějí staré lžičky...

Pak ale sólo projde proměnou.

Už nezní jako keramika
už nepláče, už nenaříká
teď zní to jako... jako vztek

Jak proudící krev
nenávist v žilách

Vidíš to co jsi způsobila?

...POTLUČENÉHO ANDĚLA

Rychle projdem
trosky ráje
najdem anděla
na kavalci

Přece ho nenecháme zmoknout?

Roztekla by se mu křídla
nemohl by létat
odřel by si tělo o svodidla
až by utíkal z ruin nebe

Vezmem ho s sebou
potlučeného anděla
když ráj je už jen ruina ztemnělá

Vezmem ho s sebou
opravíme
nakrmíme

Vezmem ho s sebou
aby se jednou mohl vrátit
a vzal nás s sebou

MALÝ TESTAMENT

Jsem tady, nevím na jak dlouho.
Nevím jak dlouho ještě budu žít
nežli mě přijde navštívit
hubená kmotřička z venkova...

Pak nebude již domova,
pak nebude již stesků.
Možná že odešel jsem brzy...
však nechte si své slzy,
nechte si svůj smutek pro jiné.

A mě nechte zemi, nechte mě jít.
Vy můžete zapomenout,
já na věky snít
a všichni budem spokojeni.

ROZTRHANÁ TAPETA

Svět bez zítřka
načrtnutý na roztrhané tapetě
rozmoklý deštěm

Voda nese tě
někam kde smyté barvy páchnou
po moči
a uzeném

Modré zelené
žluté rozteklé slunce
proplulo žíly ve tvé ruce
nafouklo je
propálilo tobě to nevadí
koupeš se v rozteklé duze

Napnuté struny tě zadrží
na nohou závaží
a ruce svázané
a oči bezbranné
sledují okolní stoku
nemůžou

Roztrhaná tapeta vzplála
barvy ale neshoří
barvy odpluly do moří
hoří jen prázdno

A to hořet může