literární časopis založený v roce 1964

DIVOKÁ VINICE, aktuálně

13.02.2025 - V Kostelci nad Orlicí na vás čeká výstava o Karlu Sýsovi

Výstava, kterou iniciovala Eva Frantinová a na které se podílela spolu s paní Šárkou ... Více »

13.02.2025 - Eva a neviditelný Karel

Hned dvě své básnické knížky najednou pokřtila v pražské kavárně U Božího mlýna Ev... Více »

Slovo úvodem

Svůj editorial k 93. číslu novodobého Divokého vína píšu 11. 1., tedy v den, který počtem jedniček mi připadá symbolický. Angažovaní občané země české jistě přemýšlejí, koho budou zítra volit za prezidenta. Dostal jsem na téma vyvoleného kandidáta zákeřnou otázku včera v televizním rozhovoru a snaže se být vtipný, odpověděl jsem: „Budu volit toho, kdo odstraní vstupní rámy do Pražského hradu a umožní mi tak, abych mohl opět se svými synky a přáteli vstupovat na posvátnou půdu českých králů. Zcela jistě vím, že někteří z kandidátů odstranění rámu v předvolebním plkání slíbili, jenže zapomněl jsem, kteří to byli. Do pátku 12. ledna, nejpozději do soboty 13. ledna musím tedy s pomocí internetu zjistit, kdo je mým favoritem.
Číslo 93 vychází 19. ledna, tedy přesně týden před druhou volbou, v krajním případě se mi tedy naskytne možnost svůj názor na nejlepšího muže české země ještě korigovat. A tak vás prosím, moji milí čtenáři, doslova vám doporučuji, což jak víte, učinil málokdo z politických bossů, pomozte mi zvolit toho, kdo rámy odstraní.
Pokud bych šel na Hrad oblečen ve svém standardním džínovém stejnokroji, byl bych vyzbrojen železnými knoflíky, dvěma přezkami na kšandách svých lacláků a dvěma rámovkami a dvanácti šrouby, jimiž v roce 1984 rekonstruoval ortoped primář Petr Libánský moji pravou ruku. Řečeno zkrátka – nemám šanci rámem projít.
Prosinec roku 2017 je poznamenán 71. narozeninami spoluzakladatele Divokého vína Mély Machálka. Je to neklamným znamením, že stejného věku se pravděpodobně dožiju v nejbližších dnech i já. Proboha! S Mélou máme z posledních dnů společný zážitek neutuchajícího vzdoru vesnického hostinského na severu Čech. Když jsme vstupovali do jeho hospody, nemohli jsme přehlédnout nápis na dveřích z ulice: „Tato restaurace je soukromá. Zde se kouří. Vstup na vlastní uvážení!“ Několik dní předtím jsem s Dušanem Spáčilem vstoupil do pražské hospody, jež sice na dveřích takovou informaci nevyvěsila, zato všichni hosté v putyce hulili jak tovární komíny. Zákaz kouření mně osobně udělal radost, neméně mě ovšem potěšil vzdor českých občanů.
Oldřich Damborský, významný básník Divokého vína, si užil ještě významnější výročí – 1. ledna oslavil šedesát. Gratuluju, Oline!

Toto číslo Divokého vína vyzdobila svými fotografiemi Barbora Skopalíková, kolegyně a zřejmě chráněnka přítele Jindřicha Štreita. Nahlédněte do její galerie, leč její fotenkou začíná i příspěvek každého z autorů. Špatný obrázek nebo fotografii bych nikdy nepublikoval. Ale za všemi texty zdaleka nestojím. Sami rozhodněte, které jsou dobré a které nikoli.

L. H.