literární časopis založený v roce 1964

DIVOKÁ VINICE, aktuálně

30.04.2026 - Dušan Spáčil o Jarce

Zádrhel času Největší proměnou ze všech mých dávných přátel prošla Jarka. Občas jsme... Více »

15.04.2026 - 93. babybox Karla Severina otevřen v Sušické nemocnici. Hlavním dárcem je Jana Kozmová z Prahy 7.

Děkuju panu řediteli doktoru Romanu Vanžurovi a dalším pracovníkům Sušické nemocnice ... Více »

14.04.2026 - Most přes vody času

K Paulu Simonovi mám zcela speciální vztah. Jako kluka mě okouzlila LP deska Simona a... Více »

Slovo úvodem

Před měsícem mi poslal poštou básník Michal Dunda dvacetistránkovou publikaci se svými básněmi souznějícími s fotografiemi nahých žen fotografky Ivany Lukavské. S tím by se stařičký vydavatel Divokého vína snad ještě smířil, jenže knížečka je vytištěná ve formátu, v němž vycházelo prvních osm tištěných čísel Divokého vína v roce 1964 a 1965, tedy A 4 přeložená na výšku – nudle! Tím mě Dunda a Lukavská nostalgicky disbalancovali. Ke všemu na titulu je fotografie nahé ženštiny s děťátkem v náručí – typický obrázek pro babydědka. Dodnes knížečka leží vlevo od klávesnice a dominuje mému psacímu stolu. Aby toho nebylo dost, básničky jsou dobré, holky mají líbezné bradavky a jsou vybaveny rajcovními předměty – ostatně posuďte sami.



Michal Dunda je majitelem královéhradecké tiskárny Dukase www.dukase.cz a Ivanka Lukavská si na živobytí vydělává ve svém ateliéru www.atelier-fotografie.cz. Taky jsem měl kdysi dávno tiskárnu a taky rád fotografuju nahé holky. Prostě rezonujeme se vším všudy. A tak se omlouvám Vilému Stránskému www.artbohemia.cz, že jsem výjimečně nepoužil jeho obrázky. Navíc Vilém přiznává, že už dlouho nebude schopen naplňovat moji představu o erotice, protože jeho bohaté zásoby se tenčí.
Na strunu sexuality vám tentokrát zahraju, moji milí, s pomocí odborného článku Sexualita ženy, její poruchy, sexuální násilí a znásilnění svého přítele Aleše Roztočila, básníka gynekologie, jenž se ve volném čase věnuje vedení Gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Jihlava střídavě s plněním práce náměstka pro vědu, výzkum a školství, občas učí lékaře, a tak se stal i vysokoškolským profesorem. Otvíral jsem s ním 19. září 2009 babybox v Jihlavě, tedy v den, kdy vychází tradičně současné Divoké víno, v den, kdy vyšlo před 49 lety jeho první číslo, a narodilo se v mém chovu v roce 1975 první hříbě – klisnička Alma. Data, jež omílám posté, viďte? Jenže ten den jsem měl zvláště fialový, protože mi hned ráno do levé půlky obličeje sáhnul kopytem hřebec, jemuž jsem otvíral zhnisané kopyto. Ve dvanáct jsem otvíral pro změnu babybox v Jihlavě a v pět odpoledne v Libeňském zámečku svoji knížku Balady o koních a romance o holkách. To všechno s tmavě fialovou tváří a na svět hledě pouze jedním okem, neb druhé bylo mohutným otokem zcela zabedněno. Kdybyste, milí, zvláště pak mladé dámy, něčemu z textu nerozuměli, neváhejte se mě zeptat. Nebo přímo Aleše..?

 

Na stránkách www.divokevino.cz se objevil odkaz na internetový magazín www.letenskarevue.cz vydávaný Tomášem Machálkem, synem otce spoluzakladatele Divokého vína Mély Machálka. Na jeho stránkách jsem našel dokonce Tomášovy verše, přestože trochu archaicky pojaté.
Divoké víno číslo 63 přináší básně a texty tří desítek autorů, z nichž mě potěšili kromě tradičních věrných holoubků i Jardy Holoubka zvláště Dušan Spáčil a Alenka Vávrová, o níž jsem netušil, že je tak velkou mojí obdivovatelkou. Děkuju, milá Alenko, v příštím životě si na Tebe počíhám!

L. H.